Rok 2025

2025

Letní soustředění KS a PSC 2025

Pátek – filmový den

Rozcvička v režii oranžových na příhodnou píseň “Hej ty, já jsem taky popelář.” a fialových, kteří své cviky soustředili na protažení ztuhlých nohou (po včerejší hře sedu o zeď).  Na snídani predikovaná vánočka z kakaem se nekonala, byly housky a lučina. Kuličky nebyly. Dny došly a čas vypršel – přišel čas na postupové zkoušky do koncertního sboru.
V mezičase si koncertní sbor užíval osobního volna na odpočinek a procházku po areálu, děti přípravného sboru vyrazily na hřiště, hrály městečko Palermo, kreslily křídami na chodník.
Na oběd jsme s chutí snědli pečené kuře a là bažant s bramborami, pórková polévka s krutonky už tak nepotěšila.
V odpoledním klidu nás navštívili v rámci naší celotáborové hry režiséři z Ameriky, Hollywood je totiž v troskách. Režiséři byli slavní pro tvorbu filmů pro dospívající – muzikály, příběhy plné hudby, tance, dramatu! Ale požárem ve skladu filmů i oni ztratili materiál a taky své vzpomínky. Povedlo se zachránit pouze krátkou tříminutovou scénu z jejich nejznámějšího filmu – High school musical! Pokud by děti co nejvěrohodněji scénu ve svém provedení večer zahráli, příběh by opět ožil, vzpomínky by byly obnoveny a kariéra režisérů zachráněna!

Coloretoni na nic nečekali, a hned začali secvičovat, scénku během odpoledne viděli snad 50x. Na moc jiných věcí se nemohli soustředit.

Ale sbor zpívat musí, i když zachraňuje existenci pohádkového světa a profesní život dvou Američanů s pochybným smyslem pro hudbu. Zkoušel se vánoční program – koledy, jako už tradičně na letním soustředění. Vyvolali jsme si déšť, který v době, kdy vzniká tento zápis, ještě neustal.
Na večeři risotto a nácvik scének, došperkovávání kostýmů, časový press.

Jak to dopadlo, najdete v galerii. Opravdu se opět všichni královsky bavili, přestože oddíly hráli podle stejné filmové scény, každé představení bylo jiné.
V rolích zazářili: Vojta Bartáček (spousta rolí, kluk s kravatou, baleťák, Ryan ze sourozeneckého konkurenčního dua), Hugo Volf (Troy Bolton schovávající se za uklízecí vozík, taktéž kluk s kravatou), Isabela Hořavová (jako klavíristka), Stela Hořavová jako učitelka, Hanička Cenkl jako nejlepší němá role, Karolína Trošková (za zazpívání noty jež nejde v běžném světě zaslechnout), Cecílie Heřmanová (operní primadona) a tím to utneme, protože kvalitního zpracování rolí bylo víc než dost.
Poté přišel čas na pasování nových členek Koncertního sboru, poklekly, paní sbormistryně se smyčcem violoncella dotkla obou ramen a udělila právo nosit modrou sukni a sborové tričko. Poté sborové maminky své sborové děti oficiálně přivítaly a předaly modrou sukni.
Vítáme tedy do Koncertního sboru nové členky:
Johanku Brklovou
Klárku Horákovou
Lindu Kunáškovou
Magdalenku Lahodovou
Dianku Vysčanovou

Zatímco Přípravný sbor vyrazil na rozlučkovou diskotéku, Koncertní sbor si odhlasoval “schůzi”, usadili se do kroužku a sdíleli si navzájem svoje zážitky, co je nevíce bavilo a co by do příště změnili, řeč padla i na budoucí koncerty, soutěže a cesty do zahraničí.

Následně se i “velcí” připojili na diskotéku k “malým” a celý poslední večer zakončili v objetí s písní Pribeh nekončí, i slzy ukáply při loučení se zpěvačkami, které nás opouštěly už dnešní večer.
Nuže, jak to naše barevné snažení dopadlo, to se děti dozví zítra ráno před odjezdem. My vedoucí už to víme 🙂.

P.S. zítra vyrážíme k ZUŠ v 9:30 ze Střelských Hoštic, o příjezdu budeme informovat cestou whatsappové skupiny.

Čtvrtek – Říše divů a výcvik králičice Hopkavé

Ráno začalo již tradičně budíčkem a rozcvičkou, dnes ji vedly vedoucí modrých – Magdalena Blachutová a Isabela Hořavová. Všichni Coloretoni se rozhýbali za zvuku pohádkových melodií. Pak nás čekala snídaně formou švédského stolu (máslo, med, šunka sýr chleba zelenina rajčata okurka paprika – toto každý den, moc nových kombinaci s tím nevymyslíte – máme silný tip, že se zítra na snídani objeví vánočka a kakao. No, ještě že nebyly kuličky s mlékem, protože víme, jak by to dopadlo)
Přípravný sbor se na zkoušce dnes naučil koledu – dokonce v cizím jazyce! Slovenskou koledu Búvaj dieťa. V druhé půlce zkoušky proběhla troška hudební nauky. Dur, moll, nějaký rytmus a stupnice.

Dnešní dopoledne jsme podstoupili výcvik králičice Hopkavé na policejní akademii – děti byly rekruty, kteří musí na jednotlivých pohybových disciplínách předvést co nejlepší výkon. Poznali jste pohádku? Ano, nacházíme se v Zootropolis! Trojskok do dálky (Eva Soukupová je skokanem dne – a nejen ním, viz níže), na další disciplínu se přesouváme “do vězeňského bloku”, členové oddílu vytvořili za sebou řadu a speciálními pásky se suchým zipem kolem kotníků byli “spoutáni” do jedné jednotky, jejímž úkolem bylo spolupracovat a koordinovaně se přesunout z bodu A do bodu B (ve hře východ z vězení). Milí čtenáři, vzpomínáte si na včerejší hru spící princezny, která měla být na 10 minut a naši zpěváci tvrdohlavě předstírali spánek třičtvrtě hodiny? Totéž se opakovalo i u úkolu, který ověřoval vytrvalost a pevnou vůli – sed u zdi (sezení zády ke zdi s koleny do pravého úhlu, po chvíli nohy v ohni). Naši rekruti si nenechali říct, předháněli se navzájem, kdo déle vydrží, přišel čas oběda, začalo mrholit, uplynulo 20 minut od začátku… a oni stále seděli. Nejvytrvalejší byly Cilka Heřmanová, Linda Kunášková a Kačka Šulcová – vydržely tuto torturu celých 45 minut! Těsně před nimi (40 minut) vydržela Diana Vysočanová, před ní to 35 minut držela Ela Dolejšová. Klaníme se, předáváme bonbonek a na večer magnesium proti svalovým křečím.
Na oběd česnekové něco s bramborovým knedlíkem,i vybíravé jazýčky vedoucích chválí letošní kuchyni.

Odpoledne po zpívání jsme se sešli v aule, po průchodu dveřmi rámovanými barevnou plachtou jsme se ocitli v Říši divů, ovšem dveře se za námi zamkly a nemůžeme zpět do reálného světa, dokud nepřekonáme nástrahy a nezodpovíme hádanky, kterými nás Říše zkouší, a nezískáme klíč. Byla to vlastně taková nabombená únikovka (venku nám prší). Poté bylo úkolem v oddílu vyrobit klobouk pro deprimovaného Kloboučníka, který dočista ztratil inspiraci cokoliv tvořit. Do třetice všeho dobrého – sborové děti to opět vzaly velmi vážně, daly si opravdu záležet a poprosily si o čas navíc i po večeři.
Červení: můžeme použít také nějaké přírodniny?  Jako větve na hnízdečko.
My: Ale do konce zbývá pouze 8 minut… pak je večeře.
Vedoucí týmu červených, Vojtěch Bartáček zvolal: Dnes nevečeříme!

Po večeři naši sbormistři založili smíšený komorák! Chlapci s nejstaršími děvčaty se pod vedením Tomáše nazkoušeli skladbu ve smíšené sazbě! Máme radost.

Večer jsme se všichni sešli a postupně si oddíly navzájem své výrobky odprezentovaly na malé módní přehlídce. Prohlédněte si ve fotogalerii, protože skutečně klobouky byly vrcholem kreativity, dokonce ke každému z nich byl vymyšlen i příběh, z jakých materiálů a jak klobouk vznikal, prezentující odpovídali i na doplňující otázky z hlediště.

Myslíte, že na jeden den by speciálních akcí už stačilo? Tak to nás ještě neznáte. Slavili jsme dnes i narozeniny zpěvačky 1. hlasu Koncertního sboru, Evičky Soukupové, celosborově jsme zazpívali, předali jsme dary, gratulovali, celosborově zazpívali. Součástí dárku byly i sladkosti, o které se Evička štědře podělila.

Pro ty nejmenší z Přípravného sboru Dobrú noc, rozdávání pohledů (dorazily do Hoštic!), pro ty větší večerní program – promítání pohádky V hlavě 2, v pyžamech, s polštáři nastěhovanými i do auly, dokonce s křoupáním. 

Blížíme se do finále, barvičky už nám krásně zdobí film. Kdo celotáborovou soutěž vyhraje? To zjistíme už zítra. Do Prahy přejeme dobrou noc.

Středa – Záchrana pohádek začíná!

Dnešek začal budíčkem a nápaditou rozcvičkou i s choreografií holek z týmu zelených (Kačka Sochová a Anežka Bartáčková) na téma Tanec princezen. Od princeznovského tance jsme vyrazili na snídani k vajíčkové pomazánce. Ráno se výjimečně nezpívalo, ale na děti čekala stanoviště, ktera měla prověřit jejich rytmické schopnosti. Hra na tělo (body percussion) při klavírní skladbě Rondo Alla Turca W. A. Mozarta, ťukání rytmu podle notových hodnot, rozdělení rytmu do rukou, skákání do rytmu, učení se nové hitovky Hi, Hello!
Po svačině přišlo velké překvapení pro týmy. Aby se nemusely stále převlékat do své barvy, každý z týmu dostal tričko s logem zámku Coloretonia ve své barvě. A teď už při každé hře dobře vidíme, kde se nachází který tým, krásně září z dálky a navíc jim náramně sluší. Ocitli jsme se v pohádce O Popelce, které jsme museli pomoct s tříděním čočky, hrachu a rýže. Nejlépe tuto výzvu zvládl tým oranžových pod vedením Evy Soukupové, ti vytřídili luštěniny nejdříve ze všech a správně. K obědu nás čekala čočková polévka. Náhoda? Nemyslíme si! Po obědě děti z Koncertního sboru povinně odpočívaly. Mají za sebou náročné dny a hodně práce. Poté pokračovala táborová hra pohádkou V Hlavě – každá emoce se prala s vyblednutím a u každé musely děti danou emoci prožít. Smutku se rozbil obraz zámku království Coloretonie, tak mu děti pomohly s nápravou. Stud se hodně styděl, a tak děti musely vymýšlet, kdy se nejvíc stydí a předvést to. U Nudy se museli všichni povinně nudit. Děti pomáhaly take ve skladu myšlenek správně roztřídit barevné myšlenky do řady. U vzteku pak bílé plátno, kde cákali barvami s emocí vzteku. Některá vzteklá vyjádření byla velmi autentická.  Po svačince se už konečně zpívalo. Přípravka se učí písničku o kokršpanělech, Koncertní sbor o knedlících. Po večeři ještě zpíváme a mezitím, co Koncertní sbor má krásné časy na své dvouhodinové zkoušce, Přípravný sbor se ocitl v pohádce o Šípkové Růžence. Každý vyrobil Růžence růžičku, pro kterou si sama přišla.
Děti krásně sbírají barevné bodíky, kterými film zabarvují.
Večer jsme si stihli zahrát ještě na Spící princezny – všichni si lehneme, a nikdo se nesmí pohnout (jako Růženka, která usnula na 100 let) Všechny nás překvapila vytrvalost všech princezen, které se za žádnou cenu nehodlaly probudit. Hra nakonec trvala půl hodiny, kdy všichni tvrdošíjně předstírali hluboký stoletý spánek. Herci a herečky jsou naše coloretoní děti opravdu báječní! Některým jsme spánek opravdu uvěřili.
Na konec večera jedna společná Dobrú noc má milá a naše unavené princezny dostaly královskou poštu a šly spát.

Úterý – Příjezd Přípravky do Hoštic

Dopoledne Koncertní sbor dočetl De bello Gallico. Na pomoc už nám přijela i paní sbormistryně Anička.
Přípravný sbor se ráno v komorním počtu sešel v Praze u ZUŠ a vyjel do Hoštic za svými staršími kamarády. Na oběd hovězí po znojemsku s knedlíky a následně pak odpolední klid. Odpoledne proběhla zkouška sborů a seznamování nejmenších.
Po svačině začala táborová hra. Děti se ocitly v zemi Coloretonia – pohádkové zemi. Vyhořel centrální sklad Disneyho, kde jsou uchovány pohádky ve hmotné formě – na filmové roli, to je základní matice pohádky. A tak byly filmy poničeny, hranice pohádek ztrácejí integritu, postavy zapomínají, co a kde jsou (mají stále svou osobnost, princ například ví, že má někoho zachránit, ale neví koho), pohádky se začínají prolínat a postavy se potkávají v rálovství Coloretonia (kam se nyní uchýlila Bílá Královna, aby odtud mohla zachránit Říši divů), postavy přemýšlejí, co se stalo, některé trochu panikaří, jiné akorát ví, že mají rády růže a chce se jim hrozně spát. Vzpomínky na pohádky bez materiálního podkladu blednou. Za zmatenými postavami přichází Bílá královna, které se kalamita dotkla nejméně, protože nemá barvu a nejvíce o současné situaci ví. Děti, které mají pohádkovému světu pomoct, jsou ze sboru Coloreton – ony jsou ty barvy! Tím, že budou postupně pohádky procházet, tak jim opět vdechnou život, vrátí jim barvu a opět bude vše, jak má být, svět pohádek bude zachráněn. Rozdělují se do pěti týmů, každý reprezentuje jednu barvu – červená, modrá, oranžová, fialová, zelená. A rovnou přichází první výzva. Celý tým se musí do 15 minut obléknout do své barvy – sehnat si věci kdekoliv to jde, poprosit kolegy a kamarády o půjčení oblečení nebo doplňků. Všechny týmy výzvu zvládly velmi dobře (červená krabice na hlavě Vojty Bartáčka, odpadkový koš se zeleným sáčkem Stely Hořavové nebo červná konvice Lindy Kunáškové)
Po večeři potom týmy hrály pohádkový kufr – jeden vždy viděl slovo, které musel přdevést celému týmu pantomimou. Každý tým měl 10 slov, měřil se jim čas. Největší šampioni v Kufru pohádkových postav jsou Hanička Cenkl, která úplně skvěle předvedla sněhuláka a Eliška Seyčková, která všechno uhádla.
Už tradičně si každý večer všichni zpíváme Dobrú noc má milá u klavíru, a pak se jde spinkat. Všichni jsou stateční a vše krásně zvládají!

1.-2. den Koncertního sboru (neděle a pondělí)

Od neděle do úterního rána vyjel do Hoštic pouze Koncertní sbor. Samozřejmě i s nováčky (našimi 1. ročníky), kteří tento týden zkouší zpívat s našimi nejstaršími. Kromě lidové písně Tancuj tancuj vykrúcaj zvládáme zpívat např. i hebrejsky, anglicky a latinsky… Nově příchozí do sboru dostaly své sborové maminky, které se o ně během zkoušek starají a pomáhají jim se zvládnutím repertoáru v průběhu zkoušek i mimo ně (nacvičují i v pauzách a v odpoledním klidu).
Po náročné práci ale také trochu legrace. Ještě v červnu se děti dohodly, že budou mít svou Shrek themed party – tedy že v kostýmu z filmu Shrek přijdou na party.
Aula se tedy na chvíli proměnila v Bažinu (místo, kde Shrek bydlí, pozn. redakce).
V rohu auly jsme postavili DIY fotokoutek s cedulkami a prostředím (co ŠvP dala – např. jsme stěhovali interierovou zeleň z celého přízemí na druhou stranu budovy, abychom měli „les“ – pro naše děti všechno!). Na místo dorazil také pan fotograf, který nám celou akci nafotil a fotil děti také ve fotokoutku. Kromě dvojic, trojic – pohádkových i těch opravdových kamarádských – vyfotil každému na památku taky samostatnou fotku v kostýmu. Pro všechny zúčastněné byl připraven také bažinový raut – želé oči, myši i žížaly, také kosti namočené v čokoládě a samozřejmě VIP Welcome drink. Děti pak hlasovaly o nejlepší kostým. Každý z nich rozhodně stál za to! Objevila se tam Fiona před proměnou (Johanka), Fiona po proměně i mini Fiona, kterou ztvárnila Majda Lahodová. Během volby nejlepší masky se hrála židličkovaná na populární melodie, které se ve filmu objevily. 1. kolo „všichni proti všem“ vyhrála Berenika Charšků. Hlasování dětí dopadlo takto:
3. místo – Vlk (Vojtěch Bartáček)
2. místo – Kouzelné zrcadlo (Eliška Seyčková)
1. místo – tři Shrekova miminka (Magdaléna Blachutová, Kira Dinterová, Kateřina Sochová)
Všichni si party moc užili. Nakonec zaznělo Cohenovo Hallelujah, které volně přešlo v Dobrú noc má milá. Nastaly ještě mírné stresy a peripetie s odličováním zelených, červených a černých make-upů, které nešly ničím smýt – ani tím nejlepším odličovadlem. Ale nakonec kombinací všechno, co jsme všichni dali dohromady, se dobrá práce podařila a všichni zase mají svou barvu!

Soutěžní zájezd do italského Caorle 2025

6.Den

Poslední den jsme zahájili obvyklou hotelovou snídaní. Děti si pak ještě dobalily, někteří ještě vyrazili na poslední nákup suvenýrů v Caorle a v 10:00 jsme vyjeli naším autobusem směr Aquileia.  Původně stotisícové město založili Římané okolo roku 180 našeho letopočtu a bylo čtvrtým největším městem v tehdejší Itálii. Aquileia je dnes nejvýznamnějším římským nalezištěm v oblasti severní Itálie.

Prvně jsme hromadně zamířili do Baziliky di Aquileia, kde jsme měli domluvenou rezervaci prohlídky. Povinně jsme z jejich pověření museli za poplatek nafasovat naslouchadla a naše manažerka Lucka dostala mikrofon pro průvodce. S pomocí tetičky Wikipedie a stryčka Googla jsme tedy slyšeli výklad o této staré budově z 11.století a o krásné nejstarší křesťanské mozaice. Ta se rozkládala po celém půdorysu baziliky, byla totiž nalezena v minulém století pod zemí. Její původ sahá až do 4.století našeho letopočtu. Děti dále v bazilice mohly rozeznávat jednotlivé umělecké slohy. Paní sbormistryně dávala dětem indicie, podle kterých můžou slohy poznat -> je to přezdobené, přeplácané, jsou tam andělíčci a spousta zlaté barvy = baroko! Lomený oblouk = gotika! Sloupy = inspirace antikou nebo samotná antika. Vstoupili jsme i do krypty, kde se dále mozaika rozkládala a mohli jsme ji dál zkoumat a pozorovat. Všude byly průhledné “můstky” se zábradlím. O pořádné sborové drama se postarala Kristinka Rowland, která když se nahnula, spadly jí sluneční brýle do prohlubně, kde se nacházela jedna z nejstarších mozaiek z celé baziliky a vstup tam byl zakázán. Naši kluci se prvně snažili Kristince pomoct a lovili brýle deštníkem. Bez úspěchu. Situaci se ale podařilo vyřešit, pánové z ochranky byli velmi ochotní a brýle vylovili. Poté, co jsme svým českým šarmem (a troškou slziček) zapůsobili na místní ochranku, dovolili nám si v bazilice i zazpívat. Ale i to mělo striktní podmínky (ale to už nás ani nepřekvapuje, pozn.red.) – přijdete, postavíte se na ty schody (tam je nejlepší akustika) zazpíváte, odejdete a pak dodal-  But only sacred music! .. no to jsme v šoku… už ale na vše připraveni. Bless the Lord, fotka a jdeme na rozchod. Naše bambini dostaly celoodpolední volno na procházky a kafíčka.
Po návratu na meeting point jsme šli na večeři. V Itálii se všude v restauracích platí poplatek za prostření stolu – tedy reálná cena za jídlo není třeba 11 euro, ale 15 euro. V Aquilei se nám podařilo najít pizzerii, kde nic takového nechtěli! Pán moc anglicky neuměl, ale zato komunikoval velmi – přátelsky, rukama, nohama. Zajímavost – čím jižněji z Evropy člověk pochází, tím více gestikuluje. Pán je z Neapole. Gesta používá více než reálnou mluvu. Všech 25 pizz pro děti stihl udělat v rekordním čase. Děti se rozložily na louku k bazilice i s talíři a tam svou pizzu snědly. Trochu mrholilo, ale se sluníčkem, takže nebe začala zdobit i duha. Jedna z nejmladších zpěvaček Emička Fábryová ale přišla, že pizzu nedostala. Sborové drama číslo dvě je na světě. Pán se omlouval, že nechce aby naše bambini byly smutné (čtěte s italským přízvukem) a turbo tempem Emičce Margheritu připravil. Všichni spokojení, najezení. Když děti spořádaně donesly svůj talíř zpět pánovi dovnitř, neodpustil si u každého drobný žert s tím, že talíř chtěl převzít, ale na poslední chvíli uhnul rukama. Velmi se bavil. Ale musíme naše děti pochválit za italskou komunikaci – jejich znělé GRAZIE MILLE pána moc potěšilo.
A tak končí naše komédie… (zlo prohráává a dobro žije…)
Nastupujeme do žluťáska a jedeme domů! Někteří během cesty komunikují se sboristy ze zahraničí, se kterými se seznámili na festivalu a udržují online kontakt.
Mediální rada si ještě vymyslela reel na instagram, který byl třeba natočit ve sborových kostýmech. 20 minut pauza na benzínce – musí se stihnout všichni připravit na spaní (zuby, skincare, pyžamko) a někdo ještě převléct do kostýmu, nahrát reels… inu, práce umělce je těžká, leč krásná – pro konent je třeba také něco obětovat.
Moc se těšíme domů, možná zvládneme přijet už i dříve než v 7, naši řidiči Karel a Karel (jak jim naše děti přezdívají – doopravdy jsou to „Luďan a Jura“) jedou jak draci, předpovídají dřívější příjezd k ZUŠ!
Celý autobus už teď spí nebo odpočívá u filmu. A za pár hodin… na viděnou!

5. Den

Festival dnešním dnem končí a my za odměnu jedeme poznávat italskou kulturu. V původním plánu bylo odplout znovu do Benátek a na ostrov Murano, nicméně počasí nám v tomto plánu nepřálo. Od včerejška hlásili výstrahy a bouřky přímo v Benátkách i v Caorle, museli jsme proto rychle vymyslet a zvolit náhradní variantu. S našimi pány řidiči jsme se domluvili, že vyjedeme na výlet do Padovy.
Ono Padova je také historické město – ve spoustě věcech podobně jako Benátky, skrývá spoustu krás.. jen tam nejezdí tolik lidí – dobře pro nás!
Ráno jsme si přispali a posunuli snídani na 9:00, aby si děti opravdu odpočinuly. V 10:00 už jsme byli na cestě do Padovy. Paní sbormistryně slíbila dětem za životní výkon na soutěži zmrzlinu, do teď si ji děti kvůli soutěži dát nemohly, a proto Silvi vygooglila nejlépe hodnocenou gelaterii v okolí a byla to úplně první zastávka v Padově. Příchutě jako citron s bazalkou, ostružina, čokoládová hruška, bílá čokoláda, pistácie, banán v čokoládě, stracciatella… výběr byl pestrý, všichni si vybrali. Poté si děti odhlasovaly, že by radši chodily ve skupinkách než abychom chodili po městě společně. Dostaly tipy, co můžou v Padově navštívit, (Bazilika sv. Antonína, Padovskou univerzitu, Piazza dei Signori s nejstarším orlojem svého druhu na světě,…), dostaly nabalený oběd ve formě sendviče, sladkou tyčinku dle vlastního výběru, kostičku parmazánu a sušenky TUC, a vypustili jsme je do města na celý den. I když jsme se dešťovým srážkám úplně nevyhnuli, bylo příjemné teplo, s deštěm svítilo sluníčko. V průběhu dne ale ještě všichni plnili challenge – vyfoť se s co nejvíce lvi, které najdeš. Ono totiž Benátky (a jak jsme zjistili, tak i Padova) jsou spojeny se svatým Markem, jehož symbol je právě lev. Lvy lze najít jako sochy, reliéfy, klepadla u dveří, zvonky, dekorace,… Podívejte se do fotolgalerie níže, jak celodenní výzvu všichni zvládli! (bude asi třeba fotky rozkliknout, náhled se nezobrazuje celý, pozn. red.) Na konci putování, už když jsme se potkali zpět na srazu, jsme si před Bazilikou di Santa Giustina vysvětlili, proč právě lev. Na bazilice jsou totiž vyobrazené všechny 4 atributy všech čtyř evangelistů. Lev – Marek, býk – Lukáš, lidská tvář/anděl – Matouš, orel – Jan.
Děti s nadšením vykládaly, co všechno viděly, ale hlavně, co nakoupily (vzorečky s LUSHe a produkty na vlasy vedou, poznámka redakce). V 18:00 jsme opět nasedly do našeho žlutého autobusu a vydali se zpět do Caorle. Hned po příjezdu nás hnal hlad do naší oblíbené restaurace přímo u pláže, kam děti rády chodily celý pobyt. Je to v Caorle náš poslední den, proto si jdeme vychutnat jejich výborné jídlo i teď. Po večeři jsme poděkovali personálu restaurace. A jak jinak můžeme jako sbor děkovat, než písní – a tak I’Paradisi znělo celou restaurací. Dojatý personál naše děti pochválil, také nám moc poděkovali a dětem dali lízátka.
A nyní přichází nejtěžší část celého pobytu – zjistit, jestli se to zpátky do kufru všechno vejde. Bude to těžká hodina. Zítra ráno máme check-out a vyjedeme směr domov!
Přeci jen ale budeme mít ještě jednu zastávku. Na doporučení paní sbormistryně sboru Motýli Šumperk se pojedeme podívat do nejstaršího města Itálie – Aquileia.
I když se na Vás domů moc těšíme, Itálii a její dobré jídlo opouštíme s těžkým srdcem. Buona notte!

4. Den

Dnes byl důležitý den, už od rána plný velkého soustředění, těšení a švitoření. Čekala nás hned dopoledne folklorní kategorie. Akustika sálu nebyla příliš příznivá, museli jsme trošku pozměnit stání, aby se děti lépe slyšely a aby akusticky dobře vyzněly jednotlivé skladby. Akustická zkouška nebyla jen o nás, ale i o sladění violoncella a klavíru (elektrického). Sbomistryně v Česku míní, italské soutěžní prostory mění. Na poslední chvíli vznikla dneska spousta změn, se kterými se ale zpěváci profesionálně poprali. Podali absolutně soustředěný a přesvědčivý výkon. Od poroty se po doznění Sokolových očí ozvalo jen tiché …wow. Protože podle harmonogramu bylo jasné, že večeři nestihneme – a to hlavně kvůli siesty, kterou tady restaurace velmi striktně dodržují (siesta je tedy to jediné, co tady striktně dodržují). Otevřeno mají totiž do 14:00 a pak až od 18:00 do pozdního večera. Po soutěžním vystoupení jsme tedy letěli na teplý oběd. Obsluha nás už z dálky přátelsky vítala a usadila nás na naše obvyklá místa. Poté jsme se rychle převlékli na hotelu do sborových triček a běželi na pop-up koncert, který se měl spontánně (plánovaně spontánně..) konat na náměstí. Prvně jsme dostali špatné instrukce o konání, a tak po krátkém rozchodu jsme se na pop-up koncertě potkali se švýcarským sborem. My jsme jim zazpívali Teče voda teče a I’Paradisi. Oni z nás byli absolutně nadšení a moc se chtěli družit a kamarádit. Oni se chtěli naučit naši africkou, a tak z nespontánního nařízeného open-air konertu vznikl opravdu spontánní workshop. Švýcaři pak Coloreton učili spirituál, kde jen půl hodiny naše děti pobíraly tleskání a pleskání. I když bylo původně v plánu odejít odpočívat na hotelu, děti se další hodinu družily. Po skupinkách se společně učili jednotlivé hlasy jejich spirituálu a pak si to společně zazpívali ve velkém kruhu. To všechno ale proběhlo bez paní sbormistryně, paní klavíristky a Dominika, ti šli na DP (dirigentské povídání), kde každý porotce každému sboru individuálně dává zpětnou vazbu na vystoupení.
Mimochodem, dnes mělo pršet. Ale hádejte co? Bylo jasno, sluníčko, skoro všichni jsme spálení. Díky našemu sborovému sluníčku.
Po příchodu na hotel jsme si rozdali večeři – dnes tousty s ricottou, salátem, okurkou a šunkou (vlastnoručně pedagogickou manufakturou vyráběné) a k tomu kus perníku ještě z naší domoviny – poslední kusy! Po odpočinku jsme se převlékli do folklorního kostýmu a v něm vyrazili na Award Ceremony a závěrečný koncert, kde vystoupily 4 sbory. My jsme v tom kostele opravdu už jako pečení vaření. Po úvodním proslovu osobností festivalu začaly výstupy jednotlivých sborů. Nás nechali na konec – jako kdyby věděli…
Měli jsme za úkol zvolit 2 skladby. Všechny ostatní sbory zpívaly stále dokola ty stejné skladby, neslyšeli jsme nic nového. My jsme si ale připravili program, který byl původně pro Grand Prix, porota ale Grand Prix zrušila, protože nenominovala dostatečný počet sborů, které by se mohly o hlavní cenu absolutního vítěze utkat. Avšak bylo nám řečeno, že si máme dát pozor, co zpíváme, protože to musí být něco, co se hodí do katolického kostela. A je to tady zase. Děti si velmi přály zpívat Vodu z Bodroga… tak jsme udělali válečnou telefonickou poradu se sbormistry z Plzně (máváme Kajetánu! :D ) co teď? V porotě sedí paní z Chorvatska a paní z Bulharska… jakmile zazpíváme „podzme še polubic do gušieho chlivka…“ je po nás. „Změňte slova! Přetextujte to na procházení do lesíka!“ zněly plzeňské rady. Takže jsme šli „pochodzic do gušieho chlivka“, aby to bylo korektní pro všechny přítomné slovanské jazyky. Evening rise mělo v kostele pěkný efekt, ale Vodou z Bodroga děti zbořily kostel. To všem málem odfúklo kilt! Sklidili jsme největší potlesk, standing ovation! A přišlo na vyhlašování.
Kategorie Children choirs – Zlatý diplom Level 2 .
Kategorie Folklor – Zlatý diplom Level 5, plný počet bodů, vítěz kategorie.
Zvláštní cena poroty za folklorní vystoupení
Zvláštní cena pro naši paní klavíristku!
Posbírali jsme všechno, co jsme mohli! Aby taky ne, když děti tak moc dřely a opravdu systematicky a pilně pracovaly. Práce se zúročila, MY VÁM TY MEDAILE VEZEME!
Ciaooo!

3.Den

Přiznejme si, že ranní vstávání za svítání nebylo úplně příjemné. Chystali jsme se na dnešní celodenní pobyt mimo Caorle. Snídaně už 6:30, v 7:00 nás čekal autobus a zavezl nás do přístavu Punta Sabioni, kde se potkaly všechny sbory a společně jsme se odplavili do Benátek. Každý sbor dostal svého průvodce, se kterým odešel na akustickou zkoušku do Chiesa di San Salvador, kde nás odpoledne čekal benátský Friendship koncert. Každý sbor měl v kostele 10 minut na zkoušku, které se přísně dodržovaly. Protože jsme všechno stihli ve velkém časovém předstihu, děti se nasvačily a dostaly rozchod.
Sem si dovolíme vložit malou vsuvku. 3/5 dospěláků vyrostly ve sboru Permoník, který na každý zájezd bere tzv. „zeleného panáčka“. Jedná se o zelenou figurku, která přináší sboru krásné počasí na zájezdech. Díky naší Andulce Lahodové, která neváhala a chopila se velké role vytvořit něco, co bude nosit hezké počasí nám, a uháčkovala sborové sluníčko. A ono dneska zafungovalo! Měla být zima a pod mrakem, bylo teplo a krásně jasno. Rozchod se proto nabízel, a těsně před vypuštěním dětí do víru velkoměsta jsme stihli udělat fotku před Ponta di Rialto. Sraz jsme si dali u kostela hodinu před oficiálním srazem všech sborů. Naše manažerka Lucka vyčíhla boční uličku, kde frekvence lidí nebyla tak velká. Rychle nás tam všechny nahnala, abychom si mohli udělat hlasovku a zazpívat si. Lidé si nás natáčeli a na závěr také zatleskali. Poté jsme se uchýlili do chladu kostela, kde zničehonic začala mše. Posloucháme.. a najednou zjišťujeme, že je nám jazyk povědomý – ta mše je totiž v polštině! Mše po hodině skončila. My jsme nahodili sborová trička a šli na věc.
Koncert byl ve stylu „sbory sborům“. Striktně se ale vybíral program, protože se jednalo o kostel katolický. V tomto kostele nám nedovolili provést When you believe (včera prošlo, juch!) nicméně i tak naše děti zazpívaly krásně a měly nejpoutavější program. Koncert skončil a protože zpěváci byli hladoví, vystáli jsme si frontu na pouliční velký kus pizzy do ruky. Zbývala nám ještě spousta času do odplutí lodi zpět na pevninu, děti proto dostaly ještě jeden rozchod, který původně v plánu nebyl. Ještě jedna fotka před bazilikou San Marco a šli jsme k místu odplutí.
Přijeli jsme do Caorle, kde byla plánovaná večeře. Tu jsme zařídili dopředu, aby s námi restaurace počítala. Paní byla velmi milá, usadila nás dovnitř, aby na naše bambini nelítali mosquitos (čtěte s italským přízvukem, pozn. redakce) Po klasické italské večeři (pizza, těstoviny) dostaly děti nádhernou pochvalu od paní servírky za příkladné chování v restauraci a také poznámku, že skupiny dětí tam má často, ale žádná nebyla tak slušná a milá jako naše děti a bylo jí potěšením se o nás postarat.
Teď už spíme. Zítra nás totiž čeká folklorní kategorie. V 11:00 na nás myslete!
Buona notte.

2. Den

Probudili jsme se do krásného italského rána zalitého sluncem se zvuky moře. Dole nás čekala  bohatá snídaně, kde jsme si mohli vybrat mezi italskými salámy, sýry, míchanými vajíčky, zeleninou, dokonce jsme mohli ochutnat italské snídaňové mini dezerty – i přesto někteří zvolili čokoládové bobky s mlékem. Na hotelu se děti rozezpívaly a vydaly se na workshop s porotci festivalové soutěže. Sbor zazpíval porotě celý svůj dnešní program v dětské kategorii “jako na soutěži”. I když to nebyl náš nejlepší výkon (všichni víme, že to umíme lépe), porotci náš i tak velmi pochválili, speciálně za výraz a vyzdvihli naši Rosu Štullić, která podle nich krásně zpívala očima. O speciální potlesk poprosili pro naši paní klavíristku (my víme, že je nejlepší!) a pro pánskou sekci jako oporu spodních hlasů a barvu! Uznali, že ač jde o velmi náročný program pro věkovou kategorii našeho sboru, vypořádali jsme se s ním velmi dobře. Měli pro nás doporučení, která se dala ještě před soutěží aplikovat. Některá doporučení nám i prakticky ukázali a pracovali s námi přímo na místě. Po workshopu měly děti obědové osobní volno venku poblíž pláže a po něm sraz na hotelu, kde jsme si znovu zopakovali doporučení porotců a poté už nás čekala akustická zkouška v prostorách soutěže (v kostele), ostrých 10 minut pro každý sbor včetně příchodu a odchodu. Vystupovali jsme až na konci celého bloku, měli jsme tedy čas (hlavně mladší děvčata) se sžít s novými sukněmi, které byly pro tento výlet ušité. Všechny nám během toho zkoušejícího procesu umělecky vyrostly, adekvátně k tomu tedy mají nový kostým. A všichni krásně ladíme!
Dětem se podařilo ve svém zpěvu aplikovat téměř všechny rady porotců, moc se jim vystoupení povedlo. Podle nás to děti zandaly, jely pecky bomby. Na výsledky musíme čekat až do neděle, ale my jsme s našim výkonem spokojeni.
Krásný výkon jsme šli oslavit společnou večeří – tam, kde včera. Vítali náš jako staré známé a dokonce kvůli nám otevřeli kuchyň dříve. Spokojené nakrmené děti měly chvilku volna, načež jsme se večer vydali do stejného kostela (tam už jsme častěji než ve vlastní posteli…) na Friendship Concert. Na koncertě účinkoval švýcarský sbor, chorvatský sbor a my jako zlatý hřeb večera (citujeme manažerku Lucku, pozn. redakce) I toto vystoupení se nám povedlo, i když na nás byla znát velká únava – a není divu. Děti za sebou mají velmi náročný den. A tak po krátké schůzi byly poslány do peřin. Co nás čeká zítra? – BENÁTKY!
Posíláme pac a pusu domů!
Ciao! 

1. Den

Našim krásným žlutým autobusem s nejzkušenějšími řidiči za volantem jsme v pořádku dojeli do italského Caorle mnohem dříve, než jsme si mysleli. 

Ráno jsme tedy společně posnídali na sluníčku – improvizovaný bufet v kufru autobusu se skvělými bábovkami, slanými šneky a záviny našich maminek. Protože check-in na hotelu byl možný až později, šli jsme se projít na pláž, kde zpěváci dostali rozchod i požehnání paní sbormistryně smočit nohy v chladném moři. Naše Lucka šla pak zjistit, jestli je check-in možný dříve – a i když pán na recepci mluví pouze italsky, rukama i nohama jsme zvládli zařídit dřívější ubytovací čas. Děti dostaly volno až do odpoledne s nařízeným odpočinkem a klidem. 

Odpoledne proběhla registrace na soutěž. Meeting point je tady přímo u kostela, kde budeme zítra soutěžit, a tak jsme neváhali jít obhlédnout terén, jak to v soutěžním prostoru vypadá.

Vzhledem k italské siestě, která trvá celé odpoledne, je skutečná výzva najít v okolí restauraci, která by měla otevřeno ve chvíli, kdy my máme zrovna v harmonogramu prostor na večeři. Trošku jsme se prošli, ale podařilo se nám to! První italské jídlo děti vzaly bez risku na tzv. “italskou jistotu” a velká většina z nich si objednala pizzu Margharita. Vojta Bartáček se nechal překvapit jejich salátem, dopředu totiž ani nevěděl, co v něm bude. Kristinka Rowland si objednala maxi porci špaget – nikdo nevěřil, že to sní, ale stalo se tak. Spokojení najezení sboristé pak dostali na hodinu volno a večer se pak ve sborových tričkách vydali na zahajovací koncert festivalu. Děti byly statečné, celý dvouhodinový koncert vážné a duchovní hudby vydržely.

Zítra máme první soutěžní den v kategorii Children choirs. Děti mají dopoledne workshop s porotci, kde dostanou na svůj zpěv zpětnou vazbu. Odpoledne je čeká samotné soutěžní vystoupení. Večer pak zpívají na prvním Friendship koncertě. Den to bude velmi náročný, proto byli všichni brzy zahnáni do svých postelí. Zítra držte pěsti na štěstí!

____________________________________________________________________