Zpravodaj

Letní soustředění Koncertního sboru 2026

6. + 7. den

Čtvrtek
Čtvrteční ráno začalo bojovou poradou – naše limonádové městečko napadli indiáni! Rozcvičku dnes vedli vedoucí – indiánské agentky Kamílie a Silvína, naše paní doktor v roli šerifa, ráno se budilo za westernové hudby Ennio Morriconeho, střílelo se do vzduchu vodní pistolkou, takže táborníky probouzely padající kapičky vody. Vždy jsme pro mírové řešení, proto se na rozcvičce učíme indiánský tanec, pokud ten selže, budeme se muset uchýlit k násilí. Celý dnešní den při nájezdu rudých tváří, když vedoucí zvolá: „Indiáni!!“, musí se limonádníci co nejrychleji krýt lehnutím k zemi. Pokud je někdo pomalý, mohl by ho zasáhnout šíp či letící tomahawk, proto se strhávají bodíky z celotáborové soutěže. Dopoledne závod limonádových společností o nejrychlejší a nejlepší distribuci své limonády.
Každý člen týmu na koni kluše k „výrobní stanici“, po splnění úkolu si nabírá limonádu(vodu) do kelímku, týmy na svém stanovišti musí co nejvíce naplnit svou nádobu, tedy během cesty zpátky jet opatrně, aby ani kapička nepřišla na zmar. Pokud se úkol nepodaří splnit (odpověď na hádanku, vědomostní úkol, test na obratnost člena týmu), limonádu nezíská a musí se vrátit zpátky k týmu a poslat dalšího na koni. Nejlépe si v plnění úkolů vedla firma Drakodech, nejvíce limonády přenesl ShrekShot.
Oběd byl opět smutný, moc se letos kuchařkám nedaří naše chuťové pohárky potěšit.
Odpoledne bylo dostatek času na nácvik reklam, před večeří a posledním doladením večerního programu se samozřejmě i zpívalo.
Večer se scénkami je vždy pomyslným vrcholem tábora a dnes tomu nebylo jinak. ShrekShot zahrál reklamu ve stylu opery, kdy jejich limonáda vyléčí králi kocovinu, babičku postaví na nohy i neúspěšné operní divě vrátí hlas a divadelní angažmá. Abeero fantasticky splnil veškerá zadání reklamy (a také byl jako jediný za tuto disciplínu ohodnocen body), chytlavou jodlovací melodií propagovali svůj produkt z medu pampelišek jako všelék na všemožné neduhy. roli nemocné šerifky zazářila Viky R. s působivým jodlováním. Absolut Voda, kterou dovezl na bílém koni svatý Martin (M.), dala po vypití tragickým rapperům talent, díky němuž vyhráli soutěž. Na závěr dechovka, veselka na vesnici v podání Drakodechu, výborný hudební doprovod trumpetisty Huga V., když došlo na oslavě pití, situaci zachraňuje dráček v roli Melody, který všem rozlévá toxicky růžovou vodu se šťávou, kterou si večer vyprosily v jídelně u kuchařek („protože jim moc chutná“).
První ročníky posíláme na kutě a se staršími v aule se setkáváme k tradičnímu sborovému briefingu v kroužku.
Jak dopadne celotáborová soutěž? To zjistíme už zítra (a vy, drazí čtenáři, už nyní o pár řádků níž!)

Pátek
Jógovou rozcvičku si dnes připravil tým Absolute Voda pod vedením Kiry. Dopoledne se nese v duchu marketingového výcviku – toho není nikdy dost, proto se v páteční ráno nezpívá a na programu je brainstorming ve skupinách na téma sborových propagačních videí na sociální sítě, které si sami sboristi vymýšlejí.
Ale zpátky k naší limonádovo-westernové celotáborovce, kterou letos celou vede naše skvělá nová posila Kamča. Jako v každém městě, tak i u nás se objevili zločinci a gangy, které nám chtějí recepty na limonády ukrást. Proto je potřeba je odhalit dříve, než se tak stane.
Po areálu jsou rozmístěny portréty hledaných zločinců. Každá firma dostala záznamový arch, do kterého musí zločince podrobně popsat (jestli má vousy, vlasy, jaké uši, oči, tvar obličeje). Každý rys má svůj číselný kód, ten zapisují. Následně podle různých indicií odhalují kápa každého gangu a nakonec musí nakreslit Big Bosse, který je popsán pouze stylem „má vousy jako pan Červený, vlasy jako Alfons“. Každý tým zvolil jinou strategii. Nejrychlejší i nejpřesnější byl Shrekshot, v těsném závěsu v přesnosti pak Drakodech a Abeero. Absolute voda pak na posledním místě.
Po obědě trocha zkrášlení a jdeme se fotit v krásných nových sborových tričkách.
Před večeří mini koncert všeho, co jsme se naučili – pak s chutí běžíme na pečené kuře s bramborem a na večerní program už vyhlášení celotáborovky a spousta limonády. Celotáborou hru – a tedy Sigrnature drinkem se pro náš Colaloreton Saloon se stává ShrekShot pod vedením Kačky S. Pak už děti mohly ochutnat příchutě všech barev, samy si namíchaly příchutě, v podkresu nám hraje westernová muzika s banjem – aula se proměnila ve skutečný limonádový saloon. Zahráli jsme si tematický kufr a živé pexeso, v něm výborně skórovala Markétka Ch, ve druhém kole Majda L.
Tomáš ještě před písničkou opakuje program na zítřejší ráno – balit, balit, balit, balit, uklízet, uklízet, uklízet, uklízet. Soutěž v pořádku totiž letos nebyla tak těsná jako vždycky. Letos komise udělila i 0,5 bodu. Perfektní pořádek ale přece udržel pokoj Emičky, Majdy S. a Nikči W., ty tolik práce s úklidem nemají :-)
Poslední Dobrú noc má milá a zítra ráno hurá domů!

5. den – středa

Po včerejším táboráku se rozcvička nekonala a dopoledne bylo volnější, jak jsme slíbili, aby došlo k dostatečnému odpočinku. Snídaně byla hezky na 8:00, čekala na nás šunková pěna a paštika, uzený sýr… to bylo vše.Po delší posnídaňové přestávce sborová zkouška na 10:00. Dnes se chystáme na zkoušky prvních ročníků, opakujeme, co jsme se od začátku tábora naučili. Proběhlo se vše od A do Z, zpěváci jsou letos velmi šikovní pracovití, nemůžeme jinak, než je velmi pochválit.
Na oběd gulášová polévka, rybí filé s bramborem, okurkový salát. Po odpoledním klidu se dělíme na dvě skupiny – v první jsou sborové maminky, které pomáhají svým dětem s chystáním se na postupové zkoušky. Druhá skupinka vyráží obhlídnout limonádovou konkurenci do místního obchodního řetězce COOP. Od dětí, které nešly do obchodu, dostali seznam, podle kterých nakupovali zásoby na zbytek soustředění (lotusky neměli). V mezičase první ročníky jeden po druhém vstupují do auly, kde je čeká porota složená ze sbormistyně Silvie Młynarczykové, pánů dirigentů Tomáše Stančeka a Jakuba Pikly, za doprovodu naší paní klavíristky Evgenie. Výkony to byly dobré, ovšem speciálně zazářil a předčil očekávání Hubert S., ten si to vyzpíval i s pochvalou.
Na dnešní večer si nejstarší členové sboru velmi přáli promítání filmu Ďábel nosí Pradu, k tomu módní přehlídku. Na tu dorazila extravagantní módní ikona Miranda i s papouškem (v roli byla naše paní doktorka Suši), která na průběh i zvolené outfity dohlížela. První ve dvojicích, poté každý po jednom, se všichni prošli na pomyslném molu za hlasitého výskání a potlesku. Nejvíce se svým módním oblečkem blýskla Máří K. (kostkované černobílé šaty přepásané opaskem, vysoké černé kozačky s širokým podpatkem, baret), všemi milovaný Vojta B. (vesta, šátek, sluneční brýle, švihákovská bekovka), Nikola W. (černá sukně, béžové sako s opaskem, ladící klobouček, černé balerínky)…Následoval módní kvíz Kahoot, který si připravila absolventka střední oděvní školy Magdaléna B. Pak si všichni společně zatančili dříve zmiňovaný kovbojský taneček za hudebního doprovodu písně Cotton Eye Joe.
Přichází čas na vyhodnocení zkoušek a pasování nově přichozích. Všichni zkouškami prošli a stali a jsou nyní právoplatnými členy Koncertního sboru Coloreton, s právem nosit modrou sukni (či nové tyrkysové kšandy!) a sborové tričko. Gratulujeme!
A nyní pyžamová párty u promítání filmu u tématického zakončení našeho Runway fashion eveningu.

4. den

Shrekshot měl rozcvičku, do které zapojil i trénování jízdy na koni. Prostá snídaně, ovšem obsahovala nově vejce natvrdo. Po obligátním úklidu pokoje (každý den se totiž boduje pořádek), rozezpívání a začínáme novou píseň. Sice s křížkem po funuse, ale přece – je celá v maďarštině. Zpívá se v ní o stádu dobytka, kterého nesmí sežrat ani medvěd, ani vlk ani liška, aby mohl dobytek na trh.

Äle jizs jsme tömjeř rödylé mlyvcsí.

Kvůli zavařeným hlavám jsme skončili dříve a zadali jsme limonádovým firmám další úkol – již ví, jak se limonáda dělá, mají licenci na výrobu… ale s prodejem neoddělitelně souvisí dobrá reklama – tu mají za úkol si připravit formou krátké scénky, která má svá pravidla – musí být v konkrétním hudebním stylu a obsahovat konkrétní slova a předmět, který se v reklamě musí objevit. Šéfové firem si losovali zadání, to dopadlo následovně:

Abeero: jódlování, slova: smrkat, strážník, pyžamo, předmět: sprej
Shrekshot: opera, slova: vidlička, balonek, pupík, předmět: koruna
Absolut Voda: rap, slova: ořezávátko, kapradí, pidimužík, předmět: švihadlo
DrakoDech: dechovka, slova: hlína, mravenec, raketoplán, předmět: žabka

Před obědem a v odpoledním klidu byl čas si představení nachystat.
Odpoledne přichází další výzva, tou je distribuce receptu na výrobu limonády – aka hra pašeráci. Děti mají za úkol si recept na limonádu (ve formě barevného papírku) schovat někde na své osobě, a projít přes ohraničené území na druhou stranu, když je protivník chytí, má dvacet sekund pašeráka prohledat, pokud lístek s receptem najde, pašerák se vrací pro další, nebo pokračuje dál a firma si připočítává bod.
V případě, kam se recept může schovat, se kreativitě meze ROZHODNĚ kladou.
Nesmí se schovávat do tělesných otvorů (ústa, nos, uši…), ne do spodního prádla či jinde v blízkosti intimních partií.Tým, který prohledává, vše dělá ve vší slušnosti a počestnosti.
Pašující výrobci limonád schovávali recepty do čepic, do vlasů či culíku, za gumu od kalhot, do bot či do ponožek. Důmyslnou schovkou bylo schování receptu v ruce mezi prsty či u zápěstí za náramkem a prstýnky.
Po večeři ještě maďarská zpívací chvilka a pak už se všichni těší k táboráku. Opékaly se špekáčky, vegetariáni si dali grilovaný Camembert, který si upekli s kořením v alobalu v uhlících. Někteří si opekli chleba na topinku. Ke všemu se rozlévaly sladké perlivé limonády od každé společnosti (červená třešňová, modrá limetková, citrónová, okurková). Kdo nebyl doteď zamilovaný do Vojty B. Tak po dnešním večeru musí být. Donesl kytaru, hrál a zpíval – green flag. Vrcholem večera byl duet Lojzy (Huga V.) a Lízy (Vojta B.) – část písně je nyní na stories na sociálních sítích sboru!
Dobrú noc má milá pro první ročníky, starší mají posunutou večerku a ještě chvíli si u ohně společně zpívají trampské a country písničky, zazní i oblíbené sborové skladby.
Zítra se ruší rozcvička a bude volnější dopolední program, aby si děti odpočinuly, zároveň aby měly dost času na přípravu reklam… a první ročníky se chystají na zkoušky do Koncertního sboru, které proběhnou odpoledne. Držme jim palce!

3. den – pondělí

Dnešní ráno, ano, opět na divokém západě, zahajujeme budíčkem a tematickou rozcvičkou žlutého týmu Abeero, tentokrát v kovbojském stylu „cviků pistolníka“. Po snídani zkouška a Veni creator Spiritu, učíme se, co je cluster, zpíváme vícehlasně přes sebe, Tomáš s dětmi zkouší i variace na chorál. Paní sbormistryně už začíná nalézat hlas a pomalu se zapojuje do zkoušek. Po svačině se týmy vyměnily v aktivitách tanec a koně – růžoví se žlutými se učili kovbojský tanec s Kamčou, za hezkého počasí venku na hřišti, modří a zelení vyrábí koníky. Po obědě přijíždí dirigentská posila, letos tým sbormistrů doplní na pár dní pan dirigent Jakub Pikla. Kuba byl pak rovnou zapojen i do naší celotáborové hry na stanoviště, ani se nestihl rozkoukat. Role se ale zhostil výborně. Odpoledne dělená zkouška na 3 hlasy, dokončujeme Novákovo Gloria a další kus My Song od Erikse Ešenvaldse. A pak přichází dnešní hra, kterou někteří vedoucí přezdívají schizofrenní. Firmy musí získat licenci na distribuci limonád. Musí oběhat úřady, splnit úkoly, získat licenci, na licenci podpisy. Jenomže musí cestovat mezi městy Červánky, Žluťáskov, Modříčkov a Zelenice. V každém z měst je starosta, skladník, hygienička, obchodník a šerif. Každý z nich dává týmu úkol, ale má to strašnou spoustu háčků – např. Starosta z Červánků potřebuje poradit, jaký je nejlepší vzor kravaty, to ví Obchodník, ale z Modříčkova. Děti musí při cestování mezi městy dojít na nádraží (lavičky před hlavním vchodem), kde vymění jízdenku (barevný kousek papírku korespondující s městem, kde se právě nacházejí) a musí přijít na to, kam mají odcestovat, aby úkol splnily. Vše doplňují do tabulky včetně jmen (starosta Průpiska, šerif Práskalson nebo Kolťák, hygienička Desinfikovaná, Mydlinková, Čistotná, skladník Regál nebo Kamtodám). Hrajeme hodinu a půl a stále nemáme hotovo. Úřady ve všech městech tedy v 18:00 zavřou (kvůli večeře) a od 19:00 na půl hodiny mimořádně otevřou, aby firmy mohly licenci získat. Nakonec se dobrá věc podařila! Licenci mají všichni a to v pořadí podle rychlosti – nejlepší byli členové firmy ShrekShot, pak Absolute Voda, předposlední žlutý Abeero a nakonec doběhl růžový DrakoDech.
Půl hodinky na dodělání koníků a jdeme ještě zpívat. Bereme novou lidovku, kde naši kluci budou mít sólo, naše slečny mají nádhernou harmonii a doprovází jejich krásný barevný zpěv.
Před spaním nám každý tým představil svého koníka a etiketu limonády (vizte fotogalerii).
DrakoDech – Dragocorn
Absolute Voda – Zbyslav
Abeero – Stubovin
ShrekShot – Brundibár
Dobrú noc, dobře spěte!

2. den – neděle

Na divokém západě svítá slunce a my se probouzíme do zataženého dne, ale náladu nám zlepšuje rozcvička Kristinky Rowland (každý den má ráno na starost jiný tým – dnešek padl na růžovou, pozn. redakce), poté klasická snídaně – rohlík s máslem, se salámem, s taveňákem. Dnešní zpívání vede pan sbormistr Tomáš. Paní sbormistryni nejspíš indiáni ukradli hlas, silou byla tedy donucena odpočívat – ač se snažila na zkoušku dostat, nepodařilo se.
Ráno nám přijela Cilka a vplula do našeho nácviku nového repertoáru. Sun children a filozofické okénko o textu – „Sun children are ambitious“ a „We find joy in little things.“ – co to znamená? Pak nové Gloria od Jana Nováka. Pak chvilka v oddílech – musí se dodělat etikety na limonády. Na oběd sladká svíčková s knedlíkem, odpolední klid – opět se mohly dodělávat etikety. Po odpočinku následuje sborová zkouška, kde bereme nové noty Veni, creator Spiritus, chorál, který se nám bude hodit nejen přes vánoční čas.
Odpoledne firmy musely sbírat suroviny do svých limonád. 6 stanovišť surovin – voda, sladidlo, led, nádoby, ovoce, bylinky,
V bylinkách proběhl chuťový a čichový test – musí přece jako pracovníci limonádových firem vědět, co do limonády patří a co ne. Na ovocném stanovišti týmy přiřazovaly české názvy ovoce k latinským názvům. Tam se nejvíce dařilo zelenému ShrekShotu. U stanoviště s nádobami musely děti vymyslet, jak na jednom člověku udržet co nejvíce kelímků – všichni okamžitě položili jednoho z týmu na zem a skládali na něj plastové nádoby. Sladidlo – postavit co největší věž z kostek cukru tak, časový limit 1 minuta. Přenášení ledu po dráze – a ještě v zimním oblečení (protože jsme přece v mrazáku) – byla výzva pro každý tým, protože v zápalu boje na sebe velmi rychle hráči oblékali čepici, šálu a rukavice, mnohdy na dráhu vůbec neviděli, ale i přesto led přenášeli na potřebné místo. Vodu musela každá firma dostat z hydrostanice do své nádoby pomocí lidského řetězu, k dispozici měli širokou škálu nástrojů – lžičky, útěrky a sami sebe. Spousta týmů využila hlavně utěrky. Utěrku v hydrostanici namočili a předávali si ji v lidském řetězu, na konci u své nádoby pak vyždímali, a znovu. Skoro všechnu vodu přenesl tým DrakoDech (růžoví) a ABEERO (žlutí). Nejkreativněji se k tomu postavil zelený tým, který k transportu použil i boty, ale na druhou stranu se cestou dvě třetiny vody ztratily. Tyrkysový tým filozoficky obklíčil hydrostanici a dlouho rozmýšlel nad strategií. Nakonec to byla velká improvizace, ale čas měli opravdu výborný.
Na večeři evergreen školní kuchyně – těstovinový salát. Večerní program rozdělil sbor napůl – růžoví a žlutí šli vyrábět svého firemního koně, zelení a modří se učili s Kamčou kovbojský tanec. Popřáli jsme našim Aničkám k dnešnímu svátku, stále nám ale jedna chybí. Večer sdílecí kruh, návrat k filozofickým otázkám z rána, zakončeno tím, jaká maličkost nám dnes udělala radost (dle textu písně „we find joy in little things“ – nacházíme radost v maličkostech), mezitím přijíždí naše nejmenší Anička.
Dobrú noc má milá a do hajan – ještě předtím nám preventivně 1. a 2. ročníky odevzdávají na noc telefony, aby děti nic nelákalo a nerušilo v jejich nočním klidu.

den – sobota

Tak jsme tady! Opět všichni spolu. Ikdyž od Maďarska tolik času neuplynulo, nestihli jsme vydechnout a vidíme se zas. Vracet se do Hoštic je jako vracet se na chatu. Náš pavilon B, naše aula, dřevěné lavice.
Zpěváci dostali nové seznamy skladeb pro následující sezónu a dostali čas na vrácení not už nepotřebných a zařazení skladeb nových. Čeká nás například maďarský skladatel Bartók nebo lotyšský Ešenvalds, ale i nějaká nová lidová tvorba. První ročníky dostaly své sborové maminky, které už se plně svým svěřencům věnují. Naši nováčci tady sice stále nejsou v plné sestavě – Hubert přijede večer, nejmladší Anička zítra. My ale neleníme, rovnou na první zkoušce bereme nové noty. Děti se s novou vícehlasou skladbou v anglickém jazyce perou statečně, a tak bereme rovnou druhou novou skladbu rovněž v angličtině, ovšem jiného charakteru, a děti si ve skupinách mohou vymyslet i (alespoň prozatimní) choreografii. „We are children of the sun, full of energy and fun…“ choreografické nápady se jen hrnuly.
Na večeři máme vepřové na žampionech s rýží, děti pak dostaly volno – což je přivedlo do šoku, protože čekaly, že bude další sborová zkouška. Spěchat se má pomalu, celý týden před námi. Večerní program se nese v duchu představení celotáborové hry.
Letos se nacházíme na divokém západě. Všichni návštěvníci místního saloonu rádi pijí hlavně whiskey. Kdo nepije, je divný. Proto když se objeví v saloonu mladík, který pije vodu (naše Kamča) vede to až ke kovbojské přestřelce (Kamča vs. Dominik) a mladík s vodou má výbornou mušku. „Jak je to možné?“ diví se ostatní štamgasti. Whiskey dojde, přichází šenkýřka s tím, že starosta vyhlásil prohibici, whiskey se zakazuje nejen konzumovat, ale i vyrábět. Štamgasti jsou v šoku, šance se ale chopí mladík s vodou, jestli zkoušeli nealko. „Co?“, nechápou ostatní. Prezentuje vzorky různě barevných limonád – kolalokova limonáda! Nealkoholický nápoj. Vznikly 4 firmy ve čtyřech barvách podle příchutí limonád. Whiskey saloon se musí přejmenovat, na počest kolalokovy limonády – COLALORETON.

Růžový tým – DrakoDech
Tyrkysový tým – ABOSLUT VODA
Žlutý tým – ABEERO
Zelený – ShrekShot

Každá firma si měla vymyslet slogan a navrhnout etiketu, kterou zítra budou výtvarně vyrábět. Každá firma má také své firemní tričko v barvě své limonády.
Jsme zvědaví, která limonáda nakonec bude signature drink našeho nového saloonu Colaloreton.

Soutěžní zájezd do Maďarska 2026

4. – 5. den – pondělí a úterý

Krásně dobré ráno! Budíme se do nového dne a již nás nic netíží. Soutěž zvládnuta na výbornou a pěkné prázdninové letní dny před námi.
Do 10 hodiny musíme opustit hotelové pokoje, do té doby je jediný úkol se sbalit a nasnídat ve svém vlastním tempu. (Dnes došlo i na kuličky s mlékem – Majda L. si je hrdě nesla ke stolu.)
Po včerejším fiasku se zapomenutými věcmi, šlo opuštění hotelu jak na drátkách. Děvčata vybalila své nejlepší městské outfity, kluci nezůstali pozadu.
autobusem jsme se přesunuli do centra Budapeště, procházkou (spíše výšlapem po asi tisíci schodech) jsme se vydali k Rybářské baště a okolí Matyášova chrámu. Vítají nás bílé gotické památky, navíc je zde nádherný výhled na celé město. Když jsi byl v Budapešti a nemáš odtud fotku, tak byl jsi vůbec v Budapešti?? Tak už máme splněno!
Tradičně na povel „nahoď sborové tričko“ se děti rovnají před památky a místo „sýr“ před spouští objektivu říkají „langoš“.
Rozchod, poté přesun k Velké budapešťské tržnici.
Až uvnitř tržnice jsme si uvědomili, že jsme dorazili do jiné, než jsme původně měli – v budově byly samoobsluhy. I tak jsme si dali další rozchod, děti se mohly procházet podél Dunaje, nakoupit si suvenýry nebo zajít s kamarádkami do kavárničky. Plán byl takový potom sednout na autobus a nechat se dovézt k oné slavné tržnici, kde alepsoň na chvíli udělat prostor, abychom si ji mohli projít a nakoupit před odjezdem papriky, koření do guláše, kolbászy.
Domluvili jsme se s panem řidičem Petrem, že nás vyzvedne… my čekáme a čekáme… voláme. Viníkem byla špatná komunikace, sice nás čekal, ale na špatném místě, tedy vyjíždí nás vyzvednout, do 10 minut bude tam, přistaví, rychle naskočíme do dopravního prostředku a jedeme.
Opět čekáme, na obzoru se valí temná mračna, pak pomalinku padají první kapičky. My trpělivě čekáme na smluveném místě, autobus tu každou chvílí bude, nemůžeme se zdržovat.
A tak jsme, drazí přátelé, zmokli na kost. Asi jsme si neměli zpívat tu Vodu z Bodroga, protože v závěru našeho zpěvu „Na zelenj luce kupka šena“ se spustila velká průtrž mračen. Ve fotogalerii můžete vidět happy Vicky – hned vedle pak unhappy Vicky o hodinu později.

Pan Petr slavně dojíždí – byl v koloně, a jsou tu „kolony horší než v Praze“. Omlouvá se, že ho nenapadlo zavolat.
Ochotně nám otevírá zavazadlový prostor, z kufrů bereme suché oblečení a dáváme se uvnitř autobusu do kupy. To je realita sborového života – musíš být připravený se oblíknout kdekoliv s kdykoliv. Příčku u horního zavazadlového prostoru využíváme jako prádelní šňůru na sušení oblečení.
Děvčata ovšem mají ohromnou radost, že to byl skvělý zážitek. Vzájemně si všichni pomáhali, půjčovali si deky a ručníky. Paní sbormistryně je hrdá na své svěřence, že spolupracují jako parta.

Rozhodli jsme se, že už jsme se vykoupali a vymrzli v dešti dostatečně a výlet k Balatonu i vzhledem ke špatnému počasí rušíme a jedeme rovnou do Bratislavy.

Po ubytování v penzionu vedoucí vybírají vhodný podnik, kam zajít na večeři. Dobré recenze má restaurace Kráľovský dvôr, kde se telefonicky spojujeme s číšníkem, který potvrzuje, že jsou schopní se o nás postarat. Nicméně když se za půl hodinky hlásíme na značkách před vchodem, personál je lehce zaskočen.
No, bohužel když sbor volá do restaurace, jestli může přijit na večeři 30 dětí – není to scam.
Vycházíme vstříc a objednáváme si dle domluvy co nejvíce jednotné jídlo – kuřecí řízek s vařenými bramborami, ovšem přichází informace z kuchyně, že tolik řízků nemají – tedy pro některé pizza (oni snad nic jiného ani nejí, pozn. redakce), kuřecí steak na přírodno pro bezlepky, smažák pro vegetariány.
Napapaní a spokojení se vracíme procházkou na penzionek.
Večer na jednom z pokojů dojemný srdečný pozájezdový briefing, malé nakouknutí do budoucnosti, pochvaly, sdílení pocitů, Dobrú noc má milá.

A teraz vám všetkým prajeme dobrý deň z Bratislavy! (čtěte s bratislavským přízvukem) Poslední den našeho zájezdu jdeme prozkoumat hlavní město našich slovenských bratov.
Po pohodové snídani balíme kufry v malých pokojíčcích penzionu Hviezda (hviezdné ubytovanie) a opatrně scházíme schody třetího patra (zde naopak výtah není, tak melancholicky vzpomínáme na ty šnečí maďarské)

Dnes budou mít děti celodenní speciální fotografickou výzvu – colour hunting. Během objevování Bratislavy musí hledat a vyfotit věci v konkrétní barvě, kterou přidělíme jednotlivým skupinkám. Modrá, červená, zelená, žlutá a růžová/fialová. Fotky budou poté součástí koláže.

Nakládáme kufry do autobusu, který nás doveze do centra. Jdeme se podívat na Bratislavský hrad, na nádvoří oblékáme sborová trička a zpíváme turistům „Voda z bodroga“. Energie skladby je nižší, z hlasů zpěváků je už slyšet únava, tedy verze skladby je v módu „power saving“.
Jdeme si ještě projít okolí hradu, jeho pečlivě udržované svěží barokní zahrady, děláme si společné sborové fotky.

Scházíme k Hlavnímu náměstí, zdravíme bratislavského čumila (socha dělníka, který kouká z kanálu na lidi na ulici), dotek na jeho zlatou helmu má přinášet štěstí.
Následuje volný program a pak hurá do Prahy!
Těšíme se domů!
Pobyt to byl krásný, leč velmi náročný, tedy i od samotných zpěváků přišla prosba, jestli, kdyby to šlo, můžeme vyjet o trochu dříve. Přání plníme, jedem!

3. den – neděle

Den třetí bude jistě ten nejnáročnější z celého zájezdu. Dnes dopoledne budeme soutěžit v obou Grand Prix kategoriích, do kterých jsme byli rovnou nominováni (Children’s choir a Folklore), včetně jedné další desetiminutové akustické zkoušky v hlavním největším koncertním sále Müpy (nebo jak by řekla Dora – Máňi – vizte video na našich sociálních sítích :-) ). Snídaně proběhla v poklidu, žádné další konflikty s hotelovými hosty neproběhly.

Se všemi kostýmy sraz ve foyer, což se ukázalo jako zásadní problém. Manažerka Lucka říkala všem zpěvákům, aby si zkontrolovali před nástupem do autobusu, zdali mají všechno oblečení (trička, sukně, zástěrky, boty, věnečky.) Pro ochranu obětí hněvu sbormistryně nebudeme jmenovat, ale na zapomenuté věci se přišlo až v autobuse, zapomínaly se boty, zabalená byla špatná trička, nebylo ani nové sborové tričko.

Takže od dnešního dne platí pravidlo – pokud všichni nebudou nachystaní včas, další sraz bude o 5 minut dříve (tedy se zkracuje čas volna).

Asi jsme je prve přechválili.

V mezičase, než nám bude k dispozici zkušebna, se rozezpíváváme venku a děláme rytmická cvičení, abychom se vzájemně propojili.

Soutěž Children’s choir začíná v 9:40, Coloreton vystupuje jako poslední sbor v celé kategorii. Výborně zpívá polský, maďarský sbor, zajímavý program i projev má sbor taiwanský a britský.

Děti se velmi soustředily, některé z nich výrazové podali životní výkon i když se některé věci povedly méně, Coloretoni zazpívali opravdu solidně.

Po krátké přestávce akustická zkouška na lidový program. Cesta k vítězství je trnitá a výzvou se stává obrovské jeviště se spoustou širokých schodů, museli jsme na poslední chvíli lehce upravit choreografii. Po deseti minutách nás nekompromisně ženou ze sálu ven. Do hodiny začíná další soutěžní kategorie – Folklore. Vystupujeme jako druzí, děti (citace paní sbormistryně) “nechaly na jevišti dušu” a po odzpívání si sedáme do hlediště a posloucháme další soutěžní sbory (Lotyšsko, Taiwan, Polsko). Porotci vyhlašují pauzu, protože do folklórové kategorie se dokvalifikovaly další 4 sbory. Nám už stačilo, balíme všechny kostýmy, vyklízíme šatnu a jedeme zpět na hotel na zasloužený odpočinek. Večeře na stejném místě jako včera, kde nás obsluha radostně vítá. Jen málo konverzací se točí kolem něčeho jiného než ohledně výkonu na soutěži a nadcházejícího oficiálního vyhlášení výsledků.

Na závěr festivalu se oblékáme slavnostně do koncertního kostýmu, ať jsme krásní.

Paní sbormistryně s hlavou sboru a paní klavíristkou se usadily na pódium k ostatním sbormistrům a předávaly se ceny.

Napětí v sále by se dalo krájet, zpěváci z dalších sborů hlasitě výskali.

Získali jsme v obou kategoriích ocenění Summa cum laude.

“for choirs with a majority of perfect and very good level of performance”

Nad tímto oceněním už je pouze cena “champion” – což je pro účastníka s nejvyšším počtem bodů v kategorii.

Motýli Šumperk se mohou pyšnit v kategorii Sacral music oceněním cum laude.

Krásný úspěch slaví každý zpěvák jinak – většina však spánkem. Den byl opravdu dlouhý a náročný a zítra už se těšíme, co nám Budapešť nabídne při našem volném dni.

2. den – sobota

Začínáme hotelovou snídaní v 7:30 – čeká nás skoro až bitka ve foyer s řeckými seniory.
V nabídce je pečivo, houstičky, croissanty, vajíčka na tvrdo, míchačky, párečky, cereálie… avšak řečtí senioři nedbají fronty či osobního prostoru a doslova děti odsouvají bokem, aby si mohli vzít z bufetu na jeden ze svých tří talířů, po čem zatoužili. Naše děti slušně a spořádaně čekají v řadě. Ovšem snídaně je výborná, a tak to vyrovnává tuto bojovnou atmosféru.
Před odjezdem rozdáváme svačinkovo-obědový balíček, který obsahoval sendvič s ricottou, šunkou, sýrem, salátem a okurkou. K tomu bábovku, kterou nám upekla maminka od Evičky (děkujeme!) a jedeme naším autobusem na Individual Coaching s jedním z porotců – Krzysztofem Szydziszem (profesor, sbormistr, muzikolog, specialista hlasové pedagogiky…). Na workshop jsme měli mít připravenou skladbu, která není součástí našeho soutěžního repertoáru. Gloria Alleluia – radostná skladba Emily Crocker. Pan Krzysztof se zeptal, proč se děti neusmívají – načež s nimi začal dělat rytmická cvičení a aktivity na cítění skupiny a kolektivu. Cvičení se v závěru workshopu propojila do samotné písně, které dodala energii, rytmičnost, lepší dynamiku.
⁠Pak jsme jeli tramvají do centra Budapeště na sightseeing, prohlédli jsme si budovu parlamentu a u něj zazpívali Ej, rano, rano (odměněno velkým potleskem kolemjdoucích), obešli jsme budovu ze všech stran, abychom mohli obdivovat její krásy a získali taky krásné fotky. Naše kroky dále vedly na nábřeží Dunaje s památníkem železných bot židovských obětí 2. světové války. Poté děti dostaly rozchod na suvenýrky, procházky, slunění se na lavičce, dnes velmi foukalo, což ale bylo při teplém počasí velmi příjemným benefitem.

Tramvají jsme se svezli zpět k Müpě, kde jsme dnes měli akustickou zkoušku na kategorii GP1 (dětské sbory). Šibeničních 10 minut bylo ukrutně málo pro nový prostor, kde náš třicetičlenný sbor zní trošku jako pod dekou. Jeviště má totiž uprostřed předěl, ten nedovoluje zvuku, aby tzv. “letěl k divákům”. Je tedy náročné se s takovou akustikou vypořádat.
Na večeři jedeme do restaurace Ferragosto, velmi dobře hodnocený podnik nedaleko našeho hotelu, kde nabídkou pasta & pizza zavzpomínáme na náš první zájezd do Itálie. Ono v horkém letním počasí na tradiční maďarské speciality (guláš, segedin, klobásy…) není úplně chuť. Děti tedy velmi spokojeně konzumují výborné domácí těstoviny, číšníci odnášejí prázdné vyčištěné talíře – dokonce i Aničce H., která všechno snědla! Poté zasloužený odpočinek na hotelu, ale paní sbormistryně ještě potřebovala se sborem zkoušet. Domlouvala tedy na hotelové recepci, kde bychom mohli zpívat, jedině na parkovišti za hotelem (“Jedině ve chlévě, jestli vám to nevadí” – připomíná biblický příběh). Tedy máme hodinovou zkoušku na parkovišti za hotelem, kde aplikujeme cvičení od pana porotce z rána, zkoušíme vše, v čem si děti nejsou jisté, aby jistotu získaly.
Zpátky autobusem k Müpě, kde ve 21:00 začíná festivalový Friendship koncert, který se po neplánovaých změnách v programu stává prezentací českých sborů – na koncertě dle brožury měl zpívat polský sbor, americký sbor a Motýli Šumperk. Když jsme přišli, zkoušel na místě sbor z Tchai-wanu. Po své zkoušce odešel a už se zpět nevrátil. Seděli tam pouze Motýli a my. Zmateně jsme po sobě pokukovali – na místě nebyl přítomen nikdo z organizátorů. Ve 21:05 přibíhá pán, který sděluje Motýlům, že začneme později. Čekáme, jestli přijde sbor z USA. Motýli nastupují na jeviště 21:12 s hlasitým jásotem a podporou Coloretonu z hlediště (máme nejlepší fandící děti!) Američani nakonec dorazili a zpívali hned po nás (bez akustické zkoušky). S velmi obtížným repertoárem se takto pozdě večer snažili zaujmout plné foyer. Když tu najednou začala hrát muzika z repráků, kde začali upozorňovat, že bude koncert ve velkém sále – přímo do probíhající poslední skladby Američanů! Sbor to ale vůbec nerozhodilo, i když zpíval v jiné tónině, než byla znělka. Ale muselo to být velmi náročné, mají náš velký obdiv.
Motýli pak začali zpívat Černé oči jděte spát – úpravu Miroslava Raichla, kterou umí snad každý sbor v Česku. Zpěváci se semkli do kruhu a společně jsme si zazpívali všech padesát (strašně moc) slok, o některých jsme ani nevěděli, že existují, ale Motýli nás podrželi :-)
Na závěr společné foto, navazování nových přátelství a přání štěstí navzájem. Na závěr našeho setkání jsme společně zaimprovizovali tradiční večerní „Dobrú noc má milá„. Přesun na hotel autobusem, osprchovat se, pyžamko a rychle do postýlkového království před tím nejnáročnějším dnem zájezdu.

Držte nám všechny palce! Čekají nás během dopoledne soutěže v obou kategoriích, kam jsme nahlášení – dětské sbory, folklor. A konkurence je obrovská.

1. den – pátek

Opouštíme Prahu za svítání přesně v 5:55 od naší ZUŠ. Členy posádky velkého autobusu pro 50 lidí je 27 zpěvaček, 3 zpěváci, a poté po jednotlivých kusech – 1x sbormistryně Silvie, klavíristka Evgenia, violoncellista Dominik, lékařka Suša, projektová manažerka Lucie a podstatný článek zájezdu – pan Petr, řidič. Za častých zastávek v jeho režii nás čeká hladký průjezd Českou i Slovenskou republikou. Během jízdy se nám zpřítomňují známé evergreeny – vzadu je všem velké horko, zatímco vepředu posádka mrzne.
Do dopravní zácpy z důvodu práce na silnici jsme se dostali až v Maďarsku. Stáli jsme bezmála půl hodiny na jednom místě uprostřed ničeho, dospělí se jen modlili, aby nepřišla žádná mimořádná situace týkající se toalet. Zastavit, přejet, popojet v tuto chvíli bylo totiž úplně nemožné.

Na registraci k modernímu paláci umění (MÜPA) přijíždíme ovšem pouze s 10 minutovým zpožděním. Maďarské značení parkoviště nebylo úplně šťastné, ale pan řidič Petr (který mimochodem během cesty udržuje dobrou náladu a jízdu zvládá s nadhledem a klidem) si už nevěděl rady. S naším dlouhým dopravním prostředkem to totiž opravdu není legrace, lidem vlastnícím řidičský průkaz se při pohledu na situaci rosí čelo. V tu chvíli se objevuje jako blesk z čistého nebe řidič autobusu polského sboru a ukazuje, jak na parkoviště správně vjet. Dobrá věc se podařila – autobus zaparkován! Paní sbormistryně s Luckou a Dominikem vyráží sbor zaregistrovat a zjistit informace k průběhu festivalu. Každý dostal katalog festivalových a soutěžních vystoupení a vstupenku na zahajovací koncert. Na hotel jsme dojeli v 15:00, ubytování proběhlo velmi hladce, hotel měl pro nás vše připraveno, vytištěno, přiděleno, a tak do 5 minut všichni věděli, kde na následujících pár dní svou hlavu složí. (Ovšem dalších 15 minut zabralo se na pokoje dostat, ty jsou rozmístěny až do 8 patra, do kterých nás vyvážejí dva výtahy šnečí rychlostí)

Pak děti dostaly osobní volno. Funguje u nás systém skupinek, kdy každou z nich vede jeden sborový dospělý zpěvák a musí o všech členech vždy vědět. Nikdo nesmí chodit sám. Ale poznávat krásy Maďarska může skupinka i rozdělena na části. Sraz na hotelu 17:30 – a tak jako celý den děti vzorně dodržovaly časy srazů a všude byly včas, tak i večer vše šlapalo jako hodinky.

Pro zpěváky bylo přichystáno překvapení. Protože už je to vážně velký zájezd na velkou celosvětovou soutěž, s velkou celosvětovou konkurencí, byla potřeba aktualizovat důležitou část naší prezentace. Každý člen dostal nové sborové tričko s upraveným designem a přidaným nápisem Czech Republic na zádech. Jakou měly děti radost a jak jim sluší se můžete podívat v galerii. :-)

V nových tričkách jedeme budapešťským MHD od hotelu k Müpě, protože autobus po tak dlouhé cestě teď musí stát a pan řidič nás nemůže odvézt.

Absolvujeme první zájezdovou večeři – a to přímo ve formě street foodového zážitku, první zakousnutí pravé maďarské kuchyně v podobě langoše. Na výběr čistý, se sýrem nebo se zakyskou a sýrem. Dorka, Anička H. a Anička L. si daly párek v rohlíku s kečupem, což tedy s ochutnávkou maďarské kuchyně nijak nesouvisí, ale v nabídce jej měli, takže proti gustu…

Pak už jsme viděli jen šťastné papající děti. Linda prohlásila, že neměla nikdy lepší langoš a že je jemný jako obláček. Všichni ostatní jen s plnými ústy přikyvovali.

Po vydatném jídle s plnými žaludky jdeme procházkou do Müpy na grandiózní zahajovací koncert festivalu. Představilo se nám 7 vynikajících sborů – “výběr z hroznů” – z Tchai-wanu, Maďarska, Slovinska, USA, Gruzie, Lotyšska, Německa. Festivalu se letos účastní sbory z 20 různých zemí světa. Z Česka jsme tu sbory dva, spolu s námi za Českou republiku přijeli vlakem (RegioJetem bez klimatizace…) Motýli Šumperk – tedy jejich smíšený komorní sbor. V kategorii spolu nezpíváme, nesoutěžíme proti sobě. Naopak si fandíme, držíme palce, máváme vlastnoručně vyrobenými vlaječkami naší manažerky Lucky, a po koncertě jsme se s nimi pozdravili a naše sbormistryně si navzájem popřály hodně štěstí.

Po skončení koncertu jsme svižným krokem vyrazili na tramvaj. Vybojovali jsme vlastním tělem místo v tramvaji před početným tureckým sborem, jak děti dostaly instrukci od sbormistryně: ”touhle tramvají musíme odjet, buďte průbojní!” Děti jen souhlasně přikývly a naprosto přirozeně vběhly do tramvaje, než se sbor ve fialových tričkách stačil rozkoukat.
Před hotelem v tichosti na zklidnění naše Dobrú noc má milá a klidný apel sbormistryně, ať jdou děti hned do hajan. Musíme uznat, že konkurence je veliká, je třeba rozložit síly a odpočinek je velmi důležitý, abychom podali co nejlepší výkon. Do soutěžní neděle daleko.

Zítra nás čeká individuální workshop s porotcem a večer friendship koncert – a samozřejmě všechny krásy Budapeště při rozumných 25°C.
Zdravíme všechny domů!

Soutěžní zájezd do Maďarska 2026

4. – 5. den – pondělí a úterý

Rozhodli jsme se, že už jsme se vykoupali a vymrzli v dešti dostatečně a výlet k Balatonu i vzhledem ke špatnému počasí rušíme a jedeme rovnou do Bratislavy.