Zpravodaj

Soutěžní zájezd do Maďarska 2026

4. – 5. den – pondělí a úterý

Krásně dobré ráno! Budíme se do nového dne a již nás nic netíží. Soutěž zvládnuta na výbornou a pěkné prázdninové letní dny před námi.
Do 10 hodiny musíme opustit hotelové pokoje, do té doby je jediný úkol se sbalit a nasnídat ve svém vlastním tempu. (Dnes došlo i na kuličky s mlékem – Majda L. si je hrdě nesla ke stolu.)
Po včerejším fiasku se zapomenutými věcmi, šlo opuštění hotelu jak na drátkách. Děvčata vybalila své nejlepší městské outfity, kluci nezůstali pozadu.
autobusem jsme se přesunuli do centra Budapeště, procházkou (spíše výšlapem po asi tisíci schodech) jsme se vydali k Rybářské baště a okolí Matyášova chrámu. Vítají nás bílé gotické památky, navíc je zde nádherný výhled na celé město. Když jsi byl v Budapešti a nemáš odtud fotku, tak byl jsi vůbec v Budapešti?? Tak už máme splněno!
Tradičně na povel „nahoď sborové tričko“ se děti rovnají před památky a místo „sýr“ před spouští objektivu říkají „langoš“.
Rozchod, poté přesun k Velké budapešťské tržnici.
Až uvnitř tržnice jsme si uvědomili, že jsme dorazili do jiné, než jsme původně měli – v budově byly samoobsluhy. I tak jsme si dali další rozchod, děti se mohly procházet podél Dunaje, nakoupit si suvenýry nebo zajít s kamarádkami do kavárničky. Plán byl takový potom sednout na autobus a nechat se dovézt k oné slavné tržnici, kde alepsoň na chvíli udělat prostor, abychom si ji mohli projít a nakoupit před odjezdem papriky, koření do guláše, kolbászy.
Domluvili jsme se s panem řidičem Petrem, že nás vyzvedne… my čekáme a čekáme… voláme. Viníkem byla špatná komunikace, sice nás čekal, ale na špatném místě, tedy vyjíždí nás vyzvednout, do 10 minut bude tam, přistaví, rychle naskočíme do dopravního prostředku a jedeme.
Opět čekáme, na obzoru se valí temná mračna, pak pomalinku padají první kapičky. My trpělivě čekáme na smluveném místě, autobus tu každou chvílí bude, nemůžeme se zdržovat.
A tak jsme, drazí přátelé, zmokli na kost. Asi jsme si neměli zpívat tu Vodu z Bodroga, protože v závěru našeho zpěvu „Na zelenj luce kupka šena“ se spustila velká průtrž mračen. Ve fotogalerii můžete vidět happy Vicky – hned vedle pak unhappy Vicky o hodinu později.

Pan Petr slavně dojíždí – byl v koloně, a jsou tu „kolony horší než v Praze“. Omlouvá se, že ho nenapadlo zavolat.
Ochotně nám otevírá zavazadlový prostor, z kufrů bereme suché oblečení a dáváme se uvnitř autobusu do kupy. To je realita sborového života – musíš být připravený se oblíknout kdekoliv s kdykoliv. Příčku u horního zavazadlového prostoru využíváme jako prádelní šňůru na sušení oblečení.
Děvčata ovšem mají ohromnou radost, že to byl skvělý zážitek. Vzájemně si všichni pomáhali, půjčovali si deky a ručníky. Paní sbormistryně je hrdá na své svěřence, že spolupracují jako parta.

Rozhodli jsme se, že už jsme se vykoupali a vymrzli v dešti dostatečně a výlet k Balatonu i vzhledem ke špatnému počasí rušíme a jedeme rovnou do Bratislavy.

Po ubytování v penzionu vedoucí vybírají vhodný podnik, kam zajít na večeři. Dobré recenze má restaurace Kráľovský dvôr, kde se telefonicky spojujeme s číšníkem, který potvrzuje, že jsou schopní se o nás postarat. Nicméně když se za půl hodinky hlásíme na značkách před vchodem, personál je lehce zaskočen.
No, bohužel když sbor volá do restaurace, jestli může přijit na večeři 30 dětí – není to scam.
Vycházíme vstříc a objednáváme si dle domluvy co nejvíce jednotné jídlo – kuřecí řízek s vařenými bramborami, ovšem přichází informace z kuchyně, že tolik řízků nemají – tedy pro některé pizza (oni snad nic jiného ani nejí, pozn. redakce), kuřecí steak na přírodno pro bezlepky, smažák pro vegetariány.
Napapaní a spokojení se vracíme procházkou na penzionek.
Večer na jednom z pokojů dojemný srdečný pozájezdový briefing, malé nakouknutí do budoucnosti, pochvaly, sdílení pocitů, Dobrú noc má milá.

A teraz vám všetkým prajeme dobrý deň z Bratislavy! (čtěte s bratislavským přízvukem) Poslední den našeho zájezdu jdeme prozkoumat hlavní město našich slovenských bratov.
Po pohodové snídani balíme kufry v malých pokojíčcích penzionu Hviezda (hviezdné ubytovanie) a opatrně scházíme schody třetího patra (zde naopak výtah není, tak melancholicky vzpomínáme na ty šnečí maďarské)

Dnes budou mít děti celodenní speciální fotografickou výzvu – colour hunting. Během objevování Bratislavy musí hledat a vyfotit věci v konkrétní barvě, kterou přidělíme jednotlivým skupinkám. Modrá, červená, zelená, žlutá a růžová/fialová. Fotky budou poté součástí koláže.

Nakládáme kufry do autobusu, který nás doveze do centra. Jdeme se podívat na Bratislavský hrad, na nádvoří oblékáme sborová trička a zpíváme turistům „Voda z bodroga“. Energie skladby je nižší, z hlasů zpěváků je už slyšet únava, tedy verze skladby je v módu „power saving“.
Jdeme si ještě projít okolí hradu, jeho pečlivě udržované svěží barokní zahrady, děláme si společné sborové fotky.

Scházíme k Hlavnímu náměstí, zdravíme bratislavského čumila (socha dělníka, který kouká z kanálu na lidi na ulici), dotek na jeho zlatou helmu má přinášet štěstí.
Následuje volný program a pak hurá do Prahy!
Těšíme se domů!
Pobyt to byl krásný, leč velmi náročný, tedy i od samotných zpěváků přišla prosba, jestli, kdyby to šlo, můžeme vyjet o trochu dříve. Přání plníme, jedem!

3. den – neděle

Den třetí bude jistě ten nejnáročnější z celého zájezdu. Dnes dopoledne budeme soutěžit v obou Grand Prix kategoriích, do kterých jsme byli rovnou nominováni (Children’s choir a Folklore), včetně jedné další desetiminutové akustické zkoušky v hlavním největším koncertním sále Müpy (nebo jak by řekla Dora – Máňi – vizte video na našich sociálních sítích :-) ). Snídaně proběhla v poklidu, žádné další konflikty s hotelovými hosty neproběhly.

 Se všemi kostýmy sraz ve foyer, což se ukázalo jako zásadní problém. Manažerka Lucka říkala všem zpěvákům, aby si zkontrolovali před nástupem do autobusu, zdali mají všechno oblečení (trička, sukně, zástěrky, boty, věnečky.) Pro ochranu obětí hněvu sbormistryně nebudeme jmenovat, ale na zapomenuté věci se přišlo až v autobuse, zapomínaly se boty, zabalená byla špatná trička, nebylo ani nové sborové tričko.

Takže od dnešního dne platí pravidlo – pokud všichni nebudou nachystaní včas, další sraz bude o 5 minut dříve (tedy se zkracuje čas volna).

Asi jsme je prve přechválili.

V mezičase, než nám bude k dispozici zkušebna, se rozezpíváváme venku a děláme rytmická cvičení, abychom se vzájemně propojili.

Soutěž Children’s choir začíná v 9:40, Coloreton vystupuje jako poslední sbor v celé kategorii. Výborně zpívá polský, maďarský sbor, zajímavý program i projev má sbor taiwanský a britský. 

Děti se velmi soustředily, některé z nich výrazové podali životní výkon i když se některé věci povedly méně, Coloretoni zazpívali opravdu solidně.

Po krátké přestávce akustická zkouška na lidový program. Cesta k vítězství je trnitá a výzvou se stává obrovské jeviště se spoustou širokých schodů, museli jsme na poslední chvíli lehce upravit choreografii. Po deseti minutách nás nekompromisně ženou ze sálu ven. Do hodiny začíná další soutěžní kategorie – Folklore. Vystupujeme jako druzí, děti (citace paní sbormistryně) “nechaly na jevišti dušu” a po odzpívání si sedáme do hlediště a posloucháme další soutěžní sbory (Lotyšsko, Taiwan, Polsko). Porotci vyhlašují pauzu, protože do folklórové kategorie se dokvalifikovaly další 4 sbory. Nám už stačilo, balíme všechny kostýmy, vyklízíme šatnu a jedeme zpět na hotel na zasloužený odpočinek. Večeře na stejném místě jako včera, kde nás obsluha radostně vítá. Jen málo konverzací se točí kolem něčeho jiného než ohledně výkonu na soutěži a nadcházejícího oficiálního vyhlášení výsledků. 

Na závěr festivalu se oblékáme slavnostně do koncertního kostýmu, ať jsme krásní.

Paní sbormistryně s hlavou sboru a paní klavíristkou se usadily na pódium k ostatním sbormistrům a předávaly se ceny.

Napětí v sále by se dalo krájet, zpěváci z dalších sborů hlasitě výskali.

Získali jsme v obou kategoriích ocenění Summa cum laude. 

“for choirs with a majority of perfect and very good level of performance” 

Nad tímto oceněním už je pouze cena “champion” – což je pro účastníka s nejvyšším počtem bodů v kategorii. 

Motýli Šumperk se mohou pyšnit v kategorii Sacral music oceněním cum laude.

Krásný úspěch slaví každý zpěvák jinak – většina však spánkem. Den byl opravdu dlouhý a náročný a zítra už se těšíme, co nám Budapešť nabídne při našem volném dni.

2. den – sobota

Začínáme hotelovou snídaní v 7:30 – čeká nás skoro až bitka ve foyer s řeckými seniory.
V nabídce je pečivo, houstičky, croissanty, vajíčka na tvrdo, míchačky, párečky, cereálie… avšak řečtí senioři nedbají fronty či osobního prostoru a doslova děti odsouvají bokem, aby si mohli vzít z bufetu na jeden ze svých tří talířů, po čem zatoužili. Naše děti slušně a spořádaně čekají v řadě. Ovšem snídaně je výborná, a tak to vyrovnává tuto bojovnou atmosféru.
Před odjezdem rozdáváme svačinkovo-obědový balíček, který obsahoval sendvič s ricottou, šunkou, sýrem, salátem a okurkou. K tomu bábovku, kterou nám upekla maminka od Evičky (děkujeme!) a jedeme naším autobusem na Individual Coaching s jedním z porotců – Krzysztofem Szydziszem (profesor, sbormistr, muzikolog, specialista hlasové pedagogiky…). Na workshop jsme měli mít připravenou skladbu, která není součástí našeho soutěžního repertoáru. Gloria Alleluia – radostná skladba Emily Crocker. Pan Krzysztof se zeptal, proč se děti neusmívají – načež s nimi začal dělat rytmická cvičení a aktivity na cítění skupiny a kolektivu. Cvičení se v závěru workshopu propojila do samotné písně, které dodala energii, rytmičnost, lepší dynamiku.
⁠Pak jsme jeli tramvají do centra Budapeště na sightseeing, prohlédli jsme si budovu parlamentu a u něj zazpívali Ej, rano, rano (odměněno velkým potleskem kolemjdoucích), obešli jsme budovu ze všech stran, abychom mohli obdivovat její krásy a získali taky krásné fotky. Naše kroky dále vedly na nábřeží Dunaje s památníkem železných bot židovských obětí 2. světové války. Poté děti dostaly rozchod na suvenýrky, procházky, slunění se na lavičce, dnes velmi foukalo, což ale bylo při teplém počasí velmi příjemným benefitem. 

Tramvají jsme se svezli zpět k Müpě, kde jsme dnes měli akustickou zkoušku na kategorii GP1 (dětské sbory). Šibeničních 10 minut bylo ukrutně málo pro nový prostor, kde náš třicetičlenný sbor zní trošku jako pod dekou. Jeviště má totiž uprostřed předěl, ten nedovoluje zvuku, aby tzv. “letěl k divákům”. Je tedy náročné se s takovou akustikou vypořádat.
Na večeři jedeme do restaurace Ferragosto, velmi dobře hodnocený podnik nedaleko našeho hotelu, kde nabídkou pasta & pizza zavzpomínáme na náš první zájezd do Itálie. Ono v horkém letním počasí na tradiční maďarské speciality (guláš, segedin, klobásy…) není úplně chuť. Děti tedy velmi spokojeně konzumují výborné domácí těstoviny, číšníci odnášejí prázdné vyčištěné talíře – dokonce i Aničce H., která všechno snědla! Poté zasloužený odpočinek na hotelu, ale paní sbormistryně ještě potřebovala se sborem zkoušet. Domlouvala tedy na hotelové recepci, kde bychom mohli zpívat, jedině na parkovišti za hotelem (“Jedině ve chlévě, jestli vám to nevadí” – připomíná biblický příběh). Tedy máme hodinovou zkoušku na parkovišti za hotelem, kde aplikujeme cvičení od pana porotce z rána, zkoušíme vše, v čem si děti nejsou jisté, aby jistotu získaly.
Zpátky autobusem k Müpě, kde ve 21:00 začíná festivalový Friendship koncert, který se po neplánovaých změnách v programu stává prezentací českých sborů – na koncertě dle brožury měl zpívat polský sbor, americký sbor a Motýli Šumperk. Když jsme přišli, zkoušel na místě sbor z Tchai-wanu. Po své zkoušce odešel a už se zpět nevrátil. Seděli tam pouze Motýli a my. Zmateně jsme po sobě pokukovali – na místě nebyl přítomen nikdo z organizátorů. Ve 21:05 přibíhá pán, který sděluje Motýlům, že začneme později. Čekáme, jestli přijde sbor z USA. Motýli nastupují na jeviště 21:12 s hlasitým jásotem a podporou Coloretonu z hlediště (máme nejlepší fandící děti!) Američani nakonec dorazili a zpívali hned po nás (bez akustické zkoušky). S velmi obtížným repertoárem se takto pozdě večer snažili zaujmout plné foyer. Když tu najednou začala hrát muzika z repráků, kde začali upozorňovat, že bude koncert ve velkém sále – přímo do probíhající poslední skladby Američanů! Sbor to ale vůbec nerozhodilo, i když zpíval v jiné tónině, než byla znělka. Ale muselo to být velmi náročné, mají náš velký obdiv.
Motýli pak začali zpívat Černé oči jděte spát – úpravu Miroslava Raichla, kterou umí snad každý sbor v Česku. Zpěváci se semkli do kruhu a společně jsme si zazpívali všech padesát (strašně moc) slok, o některých jsme ani nevěděli, že existují, ale Motýli nás podrželi :-) 
Na závěr společné foto, navazování nových přátelství a přání štěstí navzájem. Na závěr našeho setkání jsme společně zaimprovizovali tradiční večerní „Dobrú noc má milá„. Přesun na hotel autobusem, osprchovat se, pyžamko a rychle do postýlkového království před tím nejnáročnějším dnem zájezdu.

Držte nám všechny palce! Čekají nás během dopoledne soutěže v obou kategoriích, kam jsme nahlášení – dětské sbory, folklor. A konkurence je obrovská.

1. den – pátek

Opouštíme Prahu za svítání přesně v 5:55 od naší ZUŠ. Členy posádky velkého autobusu pro 50 lidí je 27 zpěvaček, 3 zpěváci, a poté po jednotlivých kusech – 1x sbormistryně Silvie, klavíristka Evgenia, violoncellista Dominik, lékařka Suša, projektová manažerka Lucie a podstatný článek zájezdu – pan Petr, řidič. Za častých zastávek v jeho režii nás čeká hladký průjezd Českou i Slovenskou republikou. Během jízdy se nám zpřítomňují známé evergreeny – vzadu je všem velké horko, zatímco vepředu posádka mrzne.
Do dopravní zácpy z důvodu práce na silnici jsme se dostali až v Maďarsku. Stáli jsme bezmála půl hodiny na jednom místě uprostřed ničeho, dospělí se jen modlili, aby nepřišla žádná mimořádná situace týkající se toalet. Zastavit, přejet, popojet v tuto chvíli bylo totiž úplně nemožné. 

Na registraci k modernímu paláci umění (MÜPA) přijíždíme ovšem pouze s 10 minutovým zpožděním. Maďarské značení parkoviště nebylo úplně šťastné, ale pan řidič Petr (který mimochodem během cesty udržuje dobrou náladu a jízdu zvládá s nadhledem a klidem) si už nevěděl rady. S naším dlouhým dopravním prostředkem to totiž opravdu není legrace, lidem vlastnícím řidičský průkaz se při pohledu na situaci rosí čelo. V tu chvíli se objevuje jako blesk z čistého nebe řidič autobusu polského sboru a ukazuje, jak na parkoviště správně vjet. Dobrá věc se podařila – autobus zaparkován! Paní sbormistryně s Luckou a Dominikem vyráží sbor zaregistrovat a zjistit informace k průběhu festivalu. Každý dostal katalog festivalových a soutěžních vystoupení a vstupenku na zahajovací koncert. Na hotel jsme dojeli v 15:00, ubytování proběhlo velmi hladce, hotel měl pro nás vše připraveno, vytištěno, přiděleno, a tak do 5 minut všichni věděli, kde na následujících pár dní svou hlavu složí. (Ovšem dalších 15 minut zabralo se na pokoje dostat, ty jsou rozmístěny až do 8 patra, do kterých nás vyvážejí dva výtahy šnečí rychlostí)

Pak děti dostaly osobní volno. Funguje u nás systém skupinek, kdy každou z nich vede jeden sborový dospělý zpěvák a musí o všech členech vždy vědět. Nikdo nesmí chodit sám. Ale poznávat krásy Maďarska může skupinka i rozdělena na části. Sraz na hotelu 17:30 – a tak jako celý den děti vzorně dodržovaly časy srazů a všude byly včas, tak i večer vše šlapalo jako hodinky. 

Pro zpěváky bylo přichystáno překvapení. Protože už je to vážně velký zájezd na velkou celosvětovou soutěž, s velkou celosvětovou konkurencí, byla potřeba aktualizovat důležitou část naší prezentace. Každý člen dostal nové sborové tričko s upraveným designem a přidaným nápisem Czech Republic na zádech. Jakou měly děti radost a jak jim sluší se můžete podívat v galerii. :-) 

V nových tričkách jedeme budapešťským MHD od hotelu k Müpě, protože autobus po tak dlouhé cestě teď musí stát a pan řidič nás nemůže odvézt. 

Absolvujeme první zájezdovou večeři – a to přímo ve formě street foodového zážitku, první zakousnutí pravé maďarské kuchyně v podobě langoše. Na výběr čistý, se sýrem nebo se zakyskou a sýrem. Dorka, Anička H. a Anička L. si daly párek v rohlíku s kečupem, což tedy s ochutnávkou maďarské kuchyně nijak nesouvisí, ale v nabídce jej měli, takže proti gustu… 

Pak už jsme viděli jen šťastné papající děti. Linda prohlásila, že neměla nikdy lepší langoš a že je jemný jako obláček. Všichni ostatní jen s plnými ústy přikyvovali. 

Po vydatném jídle s plnými žaludky jdeme procházkou do Müpy na grandiózní zahajovací koncert festivalu. Představilo se nám 7 vynikajících sborů – “výběr z hroznů” – z Tchai-wanu, Maďarska, Slovinska, USA, Gruzie, Lotyšska, Německa. Festivalu se letos účastní sbory z 20 různých zemí světa. Z Česka jsme tu sbory dva, spolu s námi za Českou republiku přijeli vlakem (RegioJetem bez klimatizace…)  Motýli Šumperk – tedy jejich smíšený komorní sbor. V kategorii spolu nezpíváme, nesoutěžíme proti sobě. Naopak si fandíme, držíme palce, máváme vlastnoručně vyrobenými vlaječkami naší manažerky Lucky, a po koncertě jsme se s nimi pozdravili a naše sbormistryně si navzájem popřály hodně štěstí. 

Po skončení koncertu jsme svižným krokem vyrazili na tramvaj. Vybojovali jsme vlastním tělem místo v tramvaji před početným tureckým sborem, jak děti dostaly instrukci od sbormistryně: ”touhle tramvají musíme odjet, buďte průbojní!”  Děti jen souhlasně přikývly a naprosto přirozeně vběhly do tramvaje, než se sbor ve fialových tričkách stačil rozkoukat.
Před hotelem v tichosti na zklidnění naše Dobrú noc má milá a klidný apel sbormistryně, ať jdou děti hned do hajan. Musíme uznat, že konkurence je veliká, je třeba rozložit síly a odpočinek je velmi důležitý, abychom podali co nejlepší výkon. Do soutěžní neděle daleko.

Zítra nás čeká individuální workshop s porotcem a večer friendship koncert – a samozřejmě všechny krásy Budapeště při rozumných 25°C.
Zdravíme všechny domů!